Tím , že je partnerství jedním z nejdůležitějších životních vztahů, je spojený taky se silnými emocemi. Tento vztah bývá nebo může být naplněný obrovským elánem, radostí, pocitem štěstí a bezpečí, ale i velkou frustrací, pocity zranění, vzteku, smutku, zklamání.

Každý máme jiná očekávání, potřeby, přání a vnitřní nastavení a motivace, a tak, aby vztah byl harmonický a pořád protkaný láskou, je někdy potřeba balancovávat svá a partnerova očekávání, potřeby.

Na začátku vztahu jsme většinou opojení zamilováním, nadšením, radostí a chtěním neustále dělat druhému radost a klidně i potlačit naplňování svých potřeb nebo vizí. Ale časem je tak nějak potřeba vyladit svoje potřeby, komunikovat o nich otevřeně s partnerem a neočekávat automaticky, že druhý ty naše přání ví.

Ale tady se v nejednom vztahu narazí na to, že člověk ani sám neví, co vlastně pro sebe potřebuje, dost se nezná a jen cítí, co ho někdy na druhém partnerovi začíná nějak dráždit.

A pak si říkáme, co se to děje? Proč mě najednou ten můj nejbližší tak štve?

Partnerství jako cesta k sebepoznání

Jako jeden z nejdůvěrnějších vztahů v životě je pro nás partnerský vztah nezastupitelným učitelem. Lépe řečeno může být. Protože v jakémkoliv blízkém vztahu se nejen díky projekcím, ale hodně i díky nim učíme o sobě.

Můžeme společně růst pokud necháme své vyšší Já, svůj vnitřní hlas, nevědomí promlouvat v dialogu s partnerovým.

Ano je to tak, v každé komunikaci se odráží naše nevědomí od partnerového a hrají tak nějak společně pink ponk. Někdy líp a někdy docela kostrbatě.

Halooo tady projekce:)

Ano, partnerství a každý blízký vztah nám nastavuje zrcadlo. A často prvními neshodami s partnerem si můžeme uvědomit, v čem ještě máme my samy v sobě mezery. Většinou nás spolehlivě emočně dráždí ty vlastnosti partnera, které máme v nějaké formě v sobě my nedořešené nebo potlačené. Například, když bude žena muži vyčítat, že se příliš často věnuje svému hobby, může to znamenat, že sama sebe neumí tak opečovat, věnovat si čas jen sobě apod.

Právě v takových vypjatějších chvílích, kdy začínáte vyčítat něco svému partnerovi/svojí partnerce je dobré zapojit vnitřní práci se sebou. Napojit se plně jen na přítomný okamžik, jít k sobě do nitra, pocítit své tělo a emoce a zkusit jen vnímat. Co cítím? Jaká to je emoce? A kde v těle ji cítím? (Například úzkost či vztek či hněv často můžeme cítit rozbušeným srdcem, zatuhlostí krku, ramen, bolestí břicha, těžko se nám dýchá atd.)

 

Sebepoznáním k lepšímu partnerství?

Možná se divíte, jak sebepoznání a vlastní rozvoj, něco zaměřeného pouze na jednotlivce, může vést ke spokojenému vztahu. Ale je to z mé zkušenosti opravdu alfa omega všeho. Pokud se člověk dobře zná, pracuje na sobě a svém rozvoji, vede to nejen k vlastnímu pocitu štěstí, ale i k výběru partnera, který mu nemusí zaplňovat tzv. prázdná místa v sobě. Může tak vytvořit partnerství, kde se můžou dva lidé navzájem doplňovat a společně růst, nikoliv jen potřebovat.

Partnerství, kde se oba systematicky rozvíjí v napojení na své tělo, na své nitro jsou šťastnější, protože tito partneři dokáží stresové situace ve svém životě a vztahu řešit s větším klidem, jsou celkově odolnější a nedostávají se do spirály výčitek apod.

Tím, že v sobě rozvíjíte vnitřní klid, naučíte se všímat si svého těla, věnovat pozornost svým pocitům a emocím bez toho, aby jste je hodnotili, kritizovali. Tak se postupně naučíte respektu a přijímání sebe, poznáváte sebe a své emoce. Naučáte se shovívavosti, ale zárověň upřímnosti. Pak totiž až sami sebe plně respektujeme, jsme schopní respektovat druhého v partnerství.

Jenomže poznávat se a být k sobě upřímný je spojené s celoživotním růstem. Není to ze dne na den a hlavně je to proces, který je neustálý a celoživotní. Postupně potnáváme své programy a přesvědčení, která máme v sobě například už z dětství zakořeněné a neuvědomujeme si je.

Když jsme sami k sobě otevření, sami sebe přijímáme a poznáváme víc, měníme nefunkční vzorce za ty, které nám v životě pomáhají tvořit život a vztahy, jaké si přejeme.

 

Kde se tomu naučím?

Všímání si svých emocí, pocitů, myšlenek a procesů v těle se dá učit při jakékoliv denní činnosti, být si plně vědom v každé životní situaci, při jakékoliv zkušenosti. Ale zřejmě snadnější je začít pár minutami meditace denně. Naučit se nejdříve třeba jen na pět minut úplně ztišit a věnovat se jen sobě, jít do svého nitra a uvědomit si, co se děje. Uvědomit si své myšlenky, a jednu po druhé nechat v tu chvíli odplynout.

Dobrým cvičením je taky tzv. cvičení na pozorovatele. Najděte si nějakou pohodlnou pozici a v té pak jen popisujte sebe jakoby zvnějšku. Popiště sebe, jak kdybyste se na sebe dívali zvnějšku- jak jste právě posazení, co se děje ve vašem těle a mysli v tento moment. Jen odosobněně popisujete. Jak kdybyste se dívali na film. Pomůže vám to v určitém odstupu od silných emocí, takže toto cvičení pak můžete využít i ve vypjatých situacích, nejen partnerských.

Toto je i jedno z cvičení, které uvádím v knize Odemkni své nové Já na změnu vlastních myšlenek, abysme se postupně učili ovládat svoji mysl, tak abychom žili to, co popravdu chceme. A to nejen vztahově. Vztah je naším zrcadlem, často v něm máme tu možnost naučit se o sobě ještě více a odhalit svoje slabá místa díky blízkosti a propojenosti s druhým člověkem, který nám vždy poté nastavuje zrcadlo.

A jak poznám, že jde o můj neuvědomovaný program, vzorec?

Většinou díky blízkému vztahu s partnerem ucítíte svá citlivá místa a možnosti, kde se můžete dál rozvíjet a měnit své já na zralejší a být si sebe víc vědomi. V situacích, kde v partnerské komunikaci pocítíte silné emoce je dobrý se zastavit a uvědomit si: ”O čem to pro mě teď je?”

Neděje se něco, co má spojitost s vámi? Proč něco, co partner udělal nebo řekl, vás emočně zasáhlo? Zkuste si v té chvíli uvědomit sebe, jestli jste někdy něco podobného sami udělali, zažili, jestli to má nějakou souvislost s vaší minulostí. Proč se vás to emočně dotklo je vždycky dobrá otázka. Ptát se na vlastní motivy. Protože poznáváním vlastních motivů se stáváme vědomějšími a můžeme tak tvořit svůj život.

Dobré je si i položit otázku, kdyby se chování partnera nebo to, co vás nějak emočně zasáhlo obrátilo do pozitivní formy, co by to bylo? A tato pozitivní část by s vámi mohla nějak souviset? Nechybí vám například naplnění takovéto kvality ve vašem vlastním životě?

 

Co se svými neuvědomovanými programy udělat, jak změnit svoje vzorce?

A jak to udělat, abyste nereagovali reaktivně ze svého vnitřního programu, ale vědomě, tak jak si přejete?

Často zjistíme, že na vyhrocené, stresové situace reagujeme formou, kterou jsme se jako děti naučili, viděli u rodičů či jiných opatrujících osob a ani tak reagovat nechceme. Jedná se o náš vnitřní program a díky takovýmto situacím si ho můžeme uvědomit a začít s ním pracovat a měnit za víc konstruktivní.

Například reagujete křikem tak můžete tento program začít měnit uvědoměním si a následným přeformulováním výroku o svém křiku. Je potřeba své přesvědčení, které za touto reakcí tkví změnit. Tak například “křičím, abych byla vyslyšená” můžeme změnit na výrok “šeptání je celkem dobrý způsob zaujmout pozornost a být slyšet, dřív jsem věřila opaku, to jsem se docela pletla”

Takto se může vaše přesvědčení postupně měnit. Můžete i použít imaginaci a představit si sebe v podobné situaci v budoucnosti a jak klidně šeptáte, s vnitřním klidem, jak se cítíte ve svém těle a co vnímáte, zkuste si tu situaci opravdu představit do co nejmenších detailů. Co vás obklopuje za vůni, Jaké máte oblečení na sobě, co za zvuky a hlasy slyšíte a jak slyšíte svůj vlastní šepot a co za pocit ve vás převládá. Opravdu zapojte celé své tělo a mysl, tak jakoby to bylo teď a byli jste si sebe naprosto plně vědomi.

Více technik k vlastní přeměně najdete v knize Odemkni své nové Já.