Už zase brečíš? Proč se zas vztekáš? To nemyslíš vážně, ovládej se! Prosím tě, nebul, vždyť se nic nestalo. Ale prosím tě, nedělej z komára velblouda. Vzmuž se, chlapi nebrečí! Maminka nemá ráda smutné holčičky.
Jaká prohlášení ohledně emocí jste slýchávali v dětství vy? Víte, že je dobré nechávat děti emoce prožít, a přesto občas ve stresu vyřknete podobná prohlášení?
Někdy vás emoce děsí? Říkáte si, že je to s nimi těžké? Tápete, jak si poradit s emocemi u dětí?
Možná se i ptáte, jak se jim učit nyní v dospělosti, když rozvoj emoční inteligence dříve moc populární nebyl. Tak pokud chcete dítko i sebe v emocích rozvíjet a dozvědět se tipy, jak na ně a v čem je tvořivost jako pomoc s emocemi skvělá, bude vás článek určitě bavit a čtěte dál.
JAK JE TO S EMOCEMI U DĚTÍ
Děti prožívají emoce celým tělem a ve velké intenzitě, na kterou jejich mozek ještě není dost zralý. Proto je pro ně často velmi těžké je zvládnout.
Ještě nerozumí tomu, co se to s nimi děje a je mimo jejich možnosti emoce samostatně zvládnout.
Potřebují pomoc od nás dospělých, aby se naučily emoce a pocity pojmenovávat a přiřazovat si k nim jednotlivé výrazy emocí. Postupně se díky nám učí emoce rozeznávat, vyjadřovat a ochočovat si je.
To, jak děti vnímají realitu kolem sebe, se velmi liší od našeho pohledu. Nejsou malými dospělými, za které je máme často tendenci považovat. Naopak. Jsou ještě mnohem více spojené se svým tělem a svým imaginárním světem.
A tak s nimi nejde mluvit o emocích v nějaké abstraktní rovině odděleně od jejich běžného života.
Ale k tomu, aby se děti s emocemi naučily pracovat, potřebují podnětné prostředí. Ideální je i kontakt s přírodou a uvědomování si emocí v těle.
Ostatně nejen u dětí, ale i u nás dospělých je dobré věnovat pozornost tělu. Protože všechny emoce vycházejí z těla. A u dětí je celý svět spojen ještě s imaginacemi, a proto jim tvořivost a imaginární svět velmi pomáhá s poznáváním a zpracováním emocí.
Děti ale také mají velkou potřebu vytvářet si svůj svět a cítit se součástí okolního světa. Co se týče kreativity a volné hry, my dospělí máme často pocit, že to je zábava a zpestření času, ale ve skutečnosti děti skrze tvoření prozkoumávají a ochočují své emoce.
Protože právě vytváření čehokoliv dělá z dítěte tvůrce tohoto světa. Stává se schopným v tom smyslu, že může měnit svoji realitu. Vnímá svůj dopad na svět okolo sebe.
Ale i zaměření pozornosti v takové chvíli děti uklidňuje a umožňuje jim uvědomovat si hranice svého těla. Takové intuitivní vyjadřování může vyplavit jak příjemné, tak i nepříjemné zážitky. A to je důležité a léčivé.
EMOCE JSOU UŽITEČNÉ!
Emoce vyjadřují naše nejniternější potřeby. Starají se o to, abychom se stáhli z nebezpečí, ohrožení a jsou poslové zpráv od našich životně důležitých potřeb.
Neexistují žádné negativní emoce, protože všechny emoce přináší pozitivní a užitečné vzkazy o světě okolo nás. Proto je lepší než mluvit o pozitivních a negativních emocích, když je třídíme na příjemně a nepříjemně pociťované.
Když se na emoce díváme z tohoto pohledu, můžeme třeba strachu porozumět tak, že nám zajišťuje úprk ve chvíli ohrožení.
Smutek nám říká, že jsme přišli o něco pro nás hodnotného. Hněv je pozitivním potvrzením naší vůle a odhodlání, když se nám někdo postaví do cesty nebo s námi nezachází s potřebným respektem, spravedlností nebo s dostatečnou pozorností.
DĚTSKÉ EMOCE JSOU INTENZIVNÍ A ZAHLCUJÍCÍ
Tak často se bohužel domníváme, že děti vnímají svět jako my. Ale není tomu tak a je dobré, abychom porozuměli funkcím jejich mozku, protože potom by spousta naší kritiky a hodnocení mohla odpadnout.
Až někdy ve věku mezi 5 a 7 lety dokáží děti získávat odstup od svého prožívání emocí. V tomto věku je část mozku zodpovědná za regulaci emocí (prefrontální cortex) dost vyvinutá na to, aby to mohly zvládnout.
Tato část mozku se rozvíjí až do dospělosti (dá se trénovat a rozvíjet dokonce celoživotně). Do té doby jsou děti vůči emocím celkem bezbranné a většinu času jen těžko rozumí tomu, co se to s nimi děje, když jsou smutné, rozzuřené nebo vyděšené.
Emoce jsou pro ně vždy velmi intenzivní, protože je ještě nezvládají regulovat.
Když si najdeme s dětmi chvilky na tvoření, které přináší radost nám oběma, můžeme tak uvítat a prožívat emoce v bezpečí našeho vztahu.
U tvoření s dětmi je fajn se vzdát veškerého rodičovského perfekcionismu.
A JAK PŘIROZENĚ U DĚTÍ EMOCE REGULOVAT?
Máme pět pilířů regulace emocí u dětí. Jsou to: potřeba autonomie, potřeba klidného prostředí, možnost zrcadlení, volný pohyb venku a kreativita jako volná hra. Toto vše je ideální pro zvládání emocí u dětí.
Děti potřebují autonomii a vidět, že samy zvládnou spoustu věcí, proto je dobré je v nich podporovat. Mimo svobody ale také potřebují zažívat samy sebe v bezpečí. Potřebují se cítit schopné a hodnotné.
Potřebují odpočinek na kompenzování přemíry stimulace z vnějšího světa. Ale také potřebují nás jako dospělé, se kterými jsou ve vztahu, aby mohly samy sebe od nás zrcadlit. Díky našim reakcím na ně se o sobě a svých emocích dozvídají.
Kreativita s volnou hrou jsou jednoznačně v dětství velkou pomocí nejen s emocemi.
Nyní vám předám pár tipů, jak přirozenou regulaci emocí u dětí podpořit.
- MÍSTO BEZPEČÍ
Vytvořte jim prostředí, kde mohou emoce zpracovávat.
Nejdůležitější je naučit děti, jak emoce rozpoznávat, porozumět jejich příčinám a učit se je vyjadřovat, regulovat a využívat jako spojence ve svém životě a k sebepoznání.
Je to sice dlouhý proces, ale všechny děti mají v sobě nezbytný potenciál přirozeně regulovat své emoce.
Začít můžete tím, co je pro nás všechny nejdůležitější. Potřeba bezpečí je základní potřebou a proto vybudujte dítku doma nějaký koutek bezpečí, kde může být se všemi svými emocemi. Místo, kde to má rádo a má vše potřebné na rozpoznání emoce, její pochopení i zpracování pocitů.
Může to být místo, které si dítě samo vybere nebo které spolu vyrobíte například z krabic. Můžete se inspirovat krabicovou lodí, ke které vyrobíte kotvu a dáte ji třeba na modrou deku jako pomyslné moře.
Voda a moře jsou krásnou paralelou k emocím. Někdy jsou emoce poklidné a někdy rozbouřené jako moře a pomocí kotvy, našeho dechu a naladění na tělo, můžeme zvládnout i ty silné bouře.
Tak se děti odmala učí, že dech je důležitou spojkou s naším tělem a pomáhá nám regulovat různé emoční stavy.
Nebo můžete vyrobit z krabic domeček, raketu nebo tepee ze starého přehozu a dřevěných větví. Fantazii se meze nekladou.
Důležité je, aby toto místo mělo dítko opravdu spojené s bezpečím a vy jste ho s ním „zabydleli“. Takže se toto místo nikdy nepoužívá jako místo k „vyhoštění“ nebo kam dítě pošlete za trest. Místo můžete vyzdobit světýlky nebo lávovou lampou.
2. KUFŘÍK UKLIDNĚNÍ
Ve svém místě bezpečí má dítko vše potřebné k pojmenování i prožití emoce. A co by to mohlo být? Dám vám pár tipů, co do „kufříku“ nebo „krabice uklidnění“ dát.
Ideální je něco, co mu pomůže s pojmenováním emoce. Můžete si namalovat různé kartičky se smajlíky, které vyjadřují různé emoce, a napsat si k nim, co za emoci to je a jak takovou emoci samo dítko třeba často prožívá.
Zkrátka se o emoci více spolu pobavit. Kdyby se vám nechtělo karty vyrábět, můžete si Emoční karty objednat na mých stránkách. Je to sada 42 emočních karet pro děti a dospělé. Na každé najdete barevně zpracovaný obličej zvířátka s výrazem dané emoce a její pojmenování. Na druhé straně 3 otázky k dané emoci.
Vždy je s dětmi dobré směřovat do těla. Tak se v emoci ptejte, kde ta emoce v jeho těle bydlí.
Také se co nejčastěji přes den ptejte dětí, ale i sami sebe, jak se cítí. U malých dětí můžete použít i přirovnání s počasím. Jako je nějaké počasí venku, tak je i počasí uvnitř nás. Někdy může být slunečno, jindy pod mrakem, pak může pršet a někdy přijdou i ty bouřky.
Děti se tím učí uvědomovat si své emoce, pojmenovávat je, což je základ jejich regulace.
Do kufříku je dětem dobré dát i různé věci, které mohou v emoci pro sebe udělat, co je uklidní. Je fajn stimulovat všechny smysly.
Můžete jim tam dát například pastelky, deníček, něco hezkého ze vzpomínek-fotky, namalované obrázky z toho, co prožily, fotky přírody a zvířátek, knížku. ¨
Pak jim tam přidejte něco příjemného na přivonění, co je zklidní (např. levandulový pytlíček), něco hebkého nebo příjemného na omak (mohou i zpracovávat v ruce něco, co je uklidňuje).
Něco zdravého na chuť, nějaký hudební nástroj nebo zvuk, který mají rády, ale také je fajn tam dát něco na podporu dechu. V jednom z následujících tipů vám představím dýchací kamarády. Ale může to být i malý větrník.
Také si mohou děti namalovat kartičky zobrazující, co jim v takové chvíli pomáhá, a z těch si vždy vybrat, co jim v danou chvíli na tu emoci pomůže. Může tam být, že si dají sklenici vody, poprosí někoho o pomoc, zaskáčou si, něco si namalují, postaví z kostek věž apod.
I tyto kartičky se zvířátky, které dětem navrhují, co mohou pro sebe udělat, si můžete na mých stránkách pořídit. Jmenují se Karty uklidnění pro děti, je jich celkem 40 a 16 z nich navrhuje hry s dechem, které jsou dětem představené (některé i videem).
3. SPOJENÍ S TĚLEM A DÝCHACÍ KAMARÁDI
Řekli jsme si, že při jakékoliv práci s emocemi je důležité pracovat s tělem. Kdykoliv jsou děti v emoci, ptejte se, kde v těle ta emoce bydlí.
Také můžete dětem obkreslit tělo na velký papír a ptát se jich, v které části těla se jak cítí, ptát se na barvu nebo pocit. A podle toho si danou část tělíčka vymalují barvou, vzorem nebo symbolem, který tam vnímají.
Moc také doporučuji děti co nejčastěji spojovat s dechem. Hravé dechy najdete na Kartách uklidnění, ale můžete si i sami s dětmi nějaké vymyslet. Vše je u dětí dobré dělat hrou, aby je to bavilo.
Vyrobte si s nimi třeba kalíškové kamarády, kteří jim budou pomáhat s dechem. Nebo lépe řečeno dech připomínat.
Tito kamarádi mohou být buď z malých papírových kalíšků, které si děti oblepí jako nějaká zvířátka nebo z toaletních ruliček, které si i hodně malé děti mohou jednoduše „patlat“ v barvách. Tzv. patlání a různé hmoty jsou v dětství velmi dobré, jak si zmíníme v dalším tipu.
Papírové kalíšky na dně proděravíte a do vrchní části kalíšku zevnitř přilepíte kousky krepového papíru. U ruličky od toaletního papíru stačí po jedné straně zevnitř nalepit proužky buď krepového papíru nebo barevných ubrousků. Můžete dodat i pohyblivá očička nebo oči namalovat a dýchací kamarád je na světě.
Děti foukají do ruliček nebo kalíšku a podle síly dechu vlají z druhé strany papírky. Tyto foukací hry děti většinou baví a zároveň podporují hluboký nádech a výdech, který zklidňuje nervovou soustavu, a tak si pomáháme ke zklidnění.
Na dech je ještě jedna krásná tréninková hra – namalovat si moře – modrou barvou pomalujte velký papír a poté bílou například malujte vlny, s nádechem směřuje vlna nahoru, a když jde štětec zpět dolů, vydechujeme.
Můžete také dítko upozornit, ať se zaposlouchá do zvuku štětce na papíře při malování těchto vln.
Pak si vyrobte klasické papírové loďky, pomalujte, menší děti prstovými barvami „opatlají“. K tomu pomuchláte pár malých papírků do kuliček a foukací závody loděk a papírků na namalovaném mohou moři začít.
Opět krásná hra s dechem, která děti baví. Navíc si mohou děti lehnout na záda a na bříško si položit lodičku a při každém nádechu a výdechu do bříška se jejich lodičky plaví po moři. Příběhy a imaginární představy jsou pro děti na práci s emocemi také velkým přínosem.
4.MODELOVÁNÍ – VAŘENÁ MODELÍNA NEBO PRÁCE S HLÍNOU
Ideální na uvolnění napětí nebo hněv je modelování. Ve chvíli, kdy se zpracovává hmota, jsou aktivní ramena, šíje, paže, a uvolňujeme tak fyzické napětí v těchto částech, ale také je tam fyzická síla, takže s ventilací a vyjádřením emocí modelování úžasně pomáhá.
Navíc je vařená modelína velmi příjemná na dotek a po uvaření i příjemně teplá. Stačí ji obarvit kurkumou, kakaem, borůvkami, špenátem, řepou (vše povařit min. 20 min a octem stabilizovat barvu).
Modelína dětem pomáhá zakoušet samy sebe v prostoru, díky ní komunikují na více rovinách – vizuální, dotekové i kinetické.
Modelína krásně integruje smyslové vnímání, uklidňuje tělo i mysl a je velkou pomocí u dětí, které zažily nějaké traumatické zážitky.
Opět i v rámci modelování děti cítí, že jsou kompetentní, že mají vliv na to, co vzniká, jsou na to hrdé. Mačkání, propichování klacíky, otiskování kytiček, větviček, dělání modelínových placek nebo jakékoliv hrátky s modelínou podporují odplavení přebytečné energie, frustrace nebo hněvu.
Obecně je modelína výborná na silné emoce.
Jednoduše si ji vyrobte podle přiloženého návodu a dejte pozor, aby vám nevyschla na vzduchu (pokud děti modelínu nespotřebují, zavřete ji do krabiček). Množství, které vidíte na obrázku, je dělané ze dvou dávek.
Návod: Potřebujete hladkou mouku, sůl, ocet, olej a přírodní barvivo.
Na teflonové pánvi rozpusťte 3 lžičky soli ve 300 ml vody a přidejte lžíci oleje a 2 lžíce octa. Jakmile začne probublávat, snižte teplotu, pomalu přimíchejte 150 g mouky a 5 min míchejte. Vznikne hustá hmota, kterou si pak dobarvíte, jak potřebujete.
5. KRABICOVÁ POTVORA NA VZTEK A JINÉ KRABICE NA EMOCE
Často se mne rodiče ptají na zpracování hněvu a následující tip je vedle modelíny jedním z úžasných pomocníků.
Můžete si s dětmi vyrobit „příšeru požírající vztek“. Uděláte ji z krabice od ubrousků, kterou polepíte nebo pomalujete, a vyrobíte případně zuby z papírů.
A když na děti přijde hněv, je dobré, aby měly u krabice připravené papíry a pastelky, aby si to, co je zlobí, mohly vyjádřit na papír. Pak si tu událost na papíře mohou roztrhat a dát požíračce vzteku „sníst“.
Můžete vyrobit krabici na strach, kde má namalované vše, co už zvládlo a překonalo. Různé zážitky a k tomu přidané hebké, jemné věci na dotek a třeba „lapač strachů“, podobně jako v kufříku uklidnění.
Také můžete vyrobit krabici pokladů, ve které mají děti přírodní poklady, nějakou utěrku jako podklad a kdykoliv na ně třeba přijde „nuda“, neví co dělat, můžete jim říci, že není nic špatného na tom, že cítí nudu, že si můžete udělat pauzu.
Důležité je, aby se neobracely neustále na podněty zvenku, nehledaly rozptýlení jen ve vnějším světe, ale uměly se i zaměřit na vlastní nitro.
Což vyrovnává a kompenzuje velkou míru informací, strukturované dny plné aktivit nebo plánované hraní.
V takové chvíli odpočinku si mohou vzít krabici s poklady a zaměřit se na tvoření „jen tak“, kdy vytváří obrazce nebo mandaly a různá bludiště jen pro tu danou chvíli, bez cíle nebo nároku na výsledek. Tím se dostávají do rovnováhy a vyvažují to neustálé plánování, tlak na výkon a informační přesycení, které je typické pro dnešní společnost a fungování v ní.
Tvorbou a na smysly zaměřeným hraním se dá ovlivnit a měnit i citové připoutání a vztahová dynamika, protože právě v tvorbě jsou dominantní centra mozku, která existovala ještě před tím, než se řeč pro dítě stala komunikačním prostředkem.
Právě proto můžeme tvorbou měnit i vzorce citového připoutání. V rámci tvorby jde vždy i o vztah mezi dítětem a dospělým, kdy se ve vztahu dosycují základní potřeby dítěte.
Děti se tak cítí cítěné, viděné, vnímané, a to vše v případě, že je na ně dospělý v tvorbě naladěný a dává jim zpětnou vazbu. Mohou se tak cítit i více pochopené a nepodmínečně přijímané.
Tvorba je prostředek neverbálního vyjadřování, bezpečného prožívání emocí a je zároveň skvělou komunikací. Pro děti je často mnohem snazší své myšlenky, emoce a pocity projevit právě v tvorbě, malování, modelování, pomocí různých senzorických her než slovy.
Malování, kreslení, modelování, hraní rolí je přirozenou součástí dětské „práce“. Podporujme je v této práci, povídejme si o emocích a sami je vyjadřujme. I ty nepříjemně pociťované, aby dítě vidělo, že je normální zažívat i takové emoce a že není „divné“, „jiné“, když se hněvá, je smutné nebo se hodně bojí. Že i máma s tátou občas takové emoce zažívají.
Jestli vás zaujaly kartičky emocí a chcete s dětmi své emoce blíže poznávat, učit se je vědomě prožívat a regulovat, můžete si o nich přečíst více tady:
