BEZPEČÍ A REGULACE EMOCÍ U NÁS I U DĚTÍ
Taky si někdy říkáte, jak v klidu zvládnout některé situace s dětmi, když vás to jednoduše vytočí? Jste po celém dni unavení, těšíte se, jak budete mít chvilku pro sebe a děti ne a ne poklidit ty hračky, které jste je poprosili, aby sebraly a daly na své místo.
V jeden moment už prostě nemůžete a chcete jen zařvat: ,,Tak slyší mě tu někdo?” Vzbudí se ve vás vlna nerespektu vůči vaší osobě, máte pocit, že z těch dětí přece nic nevychováte a říkáte si: ,,Já fakt teda nevím, jak na to nastavování a držení hranic s respektem”.
Když se dostanu do takové situace já, pomáhá mi spojení s tělem a emocemi. Abych ustála tu chvilku, uvědomím si zem pod nohama a své ruce. Uzemním se a zhluboka se prodýchám, uvědomím si, že 3 minutové zastavení a ukotvení se v těle je chvilka, která mi dodá prostor a snadněji se pak přepnu na mód spolupráce.
Nádech, výdech. Získávám prostor v těle, uvědomuji si, jak stojím. Vnímám tíži na hrudi a tlak v hlavě. Jak mi buší srdce a s hlubokým dechem se mi tep postupně stabilizuje. Dýchám. Dívám se na obrázky dětí, nasávám vůni uvařeného čaje z verveny a masíruji si jemně ruce. Tep se mi zklidňuje a cítím prostor.
KONKRÉTNÍ KROKY KE ZKLIDNĚNÍ:
- Uzemnění, uvědomění si rukou, nohou.
- Uvědomění si pocitů v těle.
- Zaměření na dech a získávání prostoru v těle .
- Uvědomění si okolí pomocí smyslů.
Tak třeba to nemáte přímo takto, ale mne toto přepnutí z automatismu do vědomějšího ukotvení v těle například v této situaci pomohlo.
Najednou jsem vzala dinosaura a říkala druhému:
,,Tak honem, pohni, běž rychle do té krabice, no tak, kolikrát ti to mám říkat?” ¨
Přidá se i traktor a říká mým hlasem:
,,No vy jste strašně pomalí, ty jo, to já už do krabice mířím, tadyhle přes pole a vy jste jak zamrzlí, ty jo.”
A tak moje emoce dostávají hlas ve zvířeti a mění se postupně v hravější propojení.
Děti to zaujme a berou další zvířátka a mluví na ně a najednou nám úklid jde skoro bych řekla, jako po másle.
JDE KONTROLOVAT A OVLÁDAT EMOCE?
Často slyším rodiče s kritikou v hlase, jak se neumí ovládat, jak těžké je pro ně zvládat emoce. Jenže v emocích nehraje roli sebeovládání.
Naopak, to nám je k ničemu a jen sami sebe zbytečně mrskáme. Ve stresu se totiž nikdo nemůže ovládat.
Místo sebeovládání je dobré se naučit regulovat. Regulovat svůj autonomní nervový systém. A děti se ho učí postupně regulovat ze spolu regulace od nás.
,,Jakmile je stresová reakce spuštěná, je už na sebeovládání pozdě.”
Seberegulace je i o odkrývání kořenů, které způsobují tyto reakce a impulzy a výbuchy.
Takže nemusíme prokazovat sebekontrolu.
Naopak, když se snažíme více kontrolovat a zlobíme se na sebe, že to nezvládáme, zhoršujeme stresovou reakci. Nakládáme si ještě více stresu na své tělo.
Znáte to, jak máte pocit, že jste úplně nejhorší rodiče a sebemrskáte se?
Takže tento tlak navíc vám ještě více stěžuje seberegulaci.
Problém se stresem zkrátka je, že se násobí.
Jestliže se u vás spustí stresová reakce, jste náchylnější k dalšímu stresu a vaše kapacita vyrovnat se se stresem se zmenší, protože využíváte svoji energii na zvládnutí toho prvotního stresu.
A jakmile se tyto stresy takto kumulují, míň a míň energie máte. Tím více zničení jste. A pak už vám nezbývá energie těmto impulzům čelit.
JAK TEDY NA SEBEREGULACI?
Základem je všimnout si stresorů. Naučit se je rozpoznávat zavčas, abyste mohli uplatnit své strategie seberegulace, snížení stresu, takže ty naléhavé reakce se uklidní nebo zmizí.
Není to o kontrolování emocí nebo o tom být dokonalí neustále. Je to o pozornosti. O vědomé pozornosti. O tom, že jsme schopní rozpoznat, kdy se necítíme v pohodě a v klidu a zvládnout to tak, abychom vnesli zase rovnováhu do našeho systému.
Tak se vždy místo ptaní se, proč jsem to zase nezvládl/a ptejte sami sebe, proč teď?
Co je toto za reakci? Kde vnímám svůj stres?
Cítím se vyčerpaná, chybí mi podpora, chci po sobě zvládat toho strašně moc?
Zjistíte, kde je potřeba ubrat nebo co přidat. Portože jednoduše zjistíte, že jste vystresovaní. A s tímto si pomoci můžeme.
S tím, jak zvládat stres vám mohu poradit a přináším další nástroje, články a videa.
,,Emoce není potřeba ovládat, emocím je dobré jen porozumět.”
Emoce nás informují o tom, co se s námi děje. O tom, co vnímáme v těle, o všem, co na nás má vliv skrze náš nervový systém.
Skrze naši fyziologii těla vnímáme potřebu spojení a vnímáme automatickou reakci. Stačí se sami sebe ptát, kam vás vaše fyziologie v daný moment vede. Do spojení nebo do stažení se? Do zaťatých pěstí nebo rozevřených dlaní?
Když se naučíme naslouchat našemu tělu, našemu ANS, našim fyziologickým reakcím, můžeme tak přepsat svůj životní příběh.
Ale na to potřebujeme být ve stavu přední větve bloudivého nervu, abychom mohli být světu více otevření a začít zažívat změnu. Ale o tom vám píši zase v článku o bloudivém nervu.
JAK DĚTI UČIT REAGULACI EMOCÍ?
A stejně jak k přepsání našich vzorců je fajn naslouchat svému tělu a jeho procesům, učíme i děti regulovat emoce tím, že se učí stres v těle rozpoznávat.
Jak vám píši v článku o emocích, je hlavně důležité dětem umožnit prožívat všechny emoce. Ale také je podpořit v jejich vyjadřovat tak, aby se v jejich prožívání cítily bezpečně.
Což znamená, že je fajn o emocích mluvit, propouštět je, vyjadřovat je zdravou a bezpečnou cestou.
Neznamená to však, že nemají hranice. Naopak, hranice na jejich chování jsou potřeba, aby děti neohrožovaly sebe nebo jiné.
Ale co je nejdůležitější je naše propojení s dítětem. Pevná citová vazba/ attachment. Ten je o tom, že jsme vyladění na prožívání dětí, díváme se, co je pod povrchem chování, jaké motivy je řídí. Tzn. jaké potřeby a emoce řídí jejich chování.
Bezpečí je základ života. Když vytváříme od malička dětem fyziologické bezpečí, jsme s nimi v propojení, naše nervové systémy jsou na sebe vyladěné, je to ideální základ. Jenže spousta rodičů je zatížena vlastním chronickým stresem nebo traumaty a není toto propojení pro ně možné.
Proto je dobré zamyslet se nad tím, jestli náš nervový systém nepotřebuje více naší pozornosti, jestli jsme neuvízli v přežívajících reakcích a autopilotovi.
V neposlední řadě je skvělé dětem vytvořit bezpečné místo a vybavit je nástroji na zdravé zpracování emocí. Aneb nechme je cítit, co cítí.
Senzorický systém hraje velkou roli v uklidnění našeho těla. Proto se potřebují naučit všímat si stresu v těle, než zjistí co pro ně funguje nejlépe.
Vývojově daný vývoj regulace je vždy ze spoluregulace. A ač součástí každého blízkého vztahu jsou i konflikty, je dobré po každé roztržce vztah zase zacelit. Mluvit o tom, co se stalo, omluvit se, podívat se za chování nebo lépe řečeno pod pokličku daného chování se soucitem a laskavostí.
Celkově je dobré si uvědomit, jaké to je cítit se bezpečně a být uklidňovaný a že spojení je základ našeho bytí a spokojenosti.
A to neznamená, že bychom si neměli užívat samotu, naopak pokud pobýváme v otevřeném nastavení, propojení, je naší volbou i samota, ale není to vyloučenost, opuštěnost.
CO SE DĚJE V TĚLE PŘI REGULACI?
Ve chvílích stresu, kdy tělo pociťuje hrozbu, nastane stresová reakce. Boj, útěk nebo zamrznutí. V té chvíli se už uzavře přístup k centru (prefrontálnímu kortexu), kde sídlí empatie, rozumné jednání, sebeřízení.
Náš nervový systém nás vybavil schopností rychle na hrozbu zareagovat, aby se v těle vše mobilizovalo na reakci, přežití.
Jenomže mechanismy fyziologického stresu jsou u nás často spouštěny příliš často a zbytečně.
Více o tom píši přímo v článku o stresu.
V příkladu, který jsem vám na začátku uvedla, se mi spustila stresová reakce a pomocí ukotvení a dechu jsem si vytvořila trochu prostoru na vnímání vlastního těla. Tím, že jsem s fyziologickými pochody chvíli pobyla, spojila jsem se s dechem, mohl se můj emoční stav změnit.
Přešla jsem přes aktivaci stresové reakce do regulovaného stavu, uklidnění, do ventrální větve bloudivého nervu. Tam je jedině možné propojení. Ale o tom vám píši více v článcích o bloudivém nervu.
V tomto stavu jsme otevření změnám, světu a uzdravení.
Proto má smysl pracovat se svým nervovým systémem, posilovat sílu bloudivého nervu, jeho neurálních spojení a věnovat se meditacím, józe, dechovým cvičením, vnitřnímu světu obecně.
Buďme hlavně v kontaktu s tělem. Protože tělo nás moudře vede životem, pokud s ním obnovíme spojení a nasloucháme mu a emocím, které nám nese.