Už vás někdy napadlo, proč je občas tak náročné se napojit na vlastní tělo a emoce? Nebo proč naše zdraví dostává zabrat? Klíčem k odpovědím je pochopit, jak funguje náš nervový systém a jak jej přímo ovlivňují prožitky z dětství.

Tímto článkem vás srdečně zvu na průzkumnou plavbu. Podíváme se, jak spolu mohou souviset odpojení se od těla a emocí, nervový systém a míra emočního napojení rodičů či pečovatelů během našeho dětství.

O TRAUMATU, NERVOVÉM SYSTÉMU A BLOUDIVÉM NERVU

Co je vlastně základem našich emočních stavů a schopnosti regulace?

Při práci s jakýmkoli tématem je třeba nejdříve pochopit princip. Správné fungování nervového systému tvoří základ našeho zdraví, možnosti regulace a uzdravení. Považuji proto za důležité se o našem nervovém systému a stresu obecně rozepsat trochu podrobněji.

V posledních letech hodně čerpám z knihy polyvagální teorie od Stephena W. Porgese, jehož výzkum bloudivého nervu je zásadním přínosem v léčbě traumat, přepsání vzorců našeho nervového systému, emočních stavů a chování obecně.

Jeho kniha nese přímo název The Polyvagal Theory & Neurophysiological Foundations of Emotions, Emotional Attachment, Communication, and Emotional Regulation (Polyvagální teorie & Neurofyziologické základy emocí, citového připoutání a komunikace a emoční regulace).

Nejnovější výzkumy ukazují, že nastavení nervového systému a sílu bloudivého nervu přímo ovlivňují naši rodiče. Není to fascinující? Nervový systém rodiče a jeho naladění na dítě určí, jak bude vytvořen nervový systém dítěte. A na základě nastavení nervové soustavy dále záleží, které geny se u dítěte projeví.

JAK DĚLÍME NERVOVÝ SYSTÉM

Náš nervový systém (dále používám zkratku NS) shromažďuje a zpracovává všechny informace z těla a řídí je.
NS je složený z centrálního (mozek a mícha, která spojuje mozek s většinou našeho těla) a periferního NS (všechny nervy mimo mozek a míchu).

PERIFERNÍ NS má dvě části:

SOMATICKÝ (vědomě ovladatelný)– ovládá vnější projevy a aktivitu kůže a svalů/ umožňuje komunikaci mezi našimi mozky (máme v podstatě tři mozky – jeden hlavový, druhý srdeční, a třetí v rámci střev). Takže přijímá informace z mozku a míchy a vysílá zpět do nich informace z těla.

AUTONOMNÍ (není vědomě ovladatelný) – tento systém řídí žlázy a vnitřní orgány – jedná se o hormonální systém, imunitní systém a funkce vnitřních orgánů (srdce, plíce, trávení). Tělo toto vše řídí, aniž bychom na to vědomě zaměřovali pozornost. Tento systém řídí frekvenci srdečního tepu, trávení, dech. Pomáhá nám trávit jídlo, pumpovat srdce, ale i rozeznávat a reagovat na nebezpečí.

V tomto AUTONOMNÍM NS jsou dva další systémy:

SYMPATICKÝ NS – nám pomáhá zareagovat v nebezpečí, tak abychom zmobilizovali svoje síly a zareagovali stresovou reakcí (boj, útěk). Ten také zodpovídá za aktivaci nadledvinek (které uvolní epinefrin/adrenalin do krevního řečiště).

PARASYMPATICKÝ NS– tento systém pomáhá s regenerací, uklidněním těla. Tento NS nám šetří energii, zpomaluje srdeční frekvenci, pomáhá s trávením a snižuje krevní tlak. Je to odpočinkový NS. A podle autora polyvagální teorie Stephena Porgese je rozdělen do dvou větví (systém společenského zapojení/ přední větev a zadní systém větev, zodpovídající za zmrznutí/ imobilizaci).

Každý z těchto stavů má na svědomí jiné fyziologické a emoční stavy a chování.

Bloudivý nerv hraje klíčovou roli v léčení traumatu a uzdravování/ regulaci celkově. (Kniha polyvagální teorie od S. Porgese).

POLYVAGÁLNÍ TEORIE A BLOUDIVÝ NERV

S. Porges podrobně zkoumal bloudivý nerv před tím, než představil Polyvagální teorii (poly znamená mnoho a ,,vagální” mluví o bloudivém nervu).

Polyvagální teorie nám dává vysvětlení základů fungování nervového systému a informuje nás v podstatě o tom, jak nacházíme bezpečí a spojení s druhými, jak se uzavíráme, jak jdeme do boje a útěku, jaké přežívající mechanismy využíváme.

Bloudivý nerv je v podstatě náš parasympatický nervový systém (součást autonomního NS)- je to systém, který nám pomáhá se zpomalením.

Všichni savci mají tzv. neurocepci, schopnost detekovat bezpečí, nebezpečí nebo ohrožení života. Záleží jaká jsou vnitřní (interocepce) a vnější (exterocepce) vodítka organismu, na základě kterých pak rozeznává, co má potom vliv na adaptaci našich neurálních reakcí.

BLOUDIVÝ NERV

Bloudivý nerv je 10. kraniální nerv a je velmi dlouhý a bloudí z prodloužené míchy (dolní část mozku, kde se mozek spojuje s míchou).

Tento nerv má dvě strany, dorzální (zadní) a ventrální (přední). Z tohoto místa míří nerv dolů po celém těle a toto rozvětvení se považuje za nejširší distribuci všech nervů v těle.

1) PŘEDNÍ VĚTEV BLOUDIVÉHO NERVU (BN)

Aktivace přední větve je spojována se zlepšením zdraví, pozitivními stavy a uvolněním. Při aktivaci této větve se dostáváme do propojení. Tento systém může fungovat, když se cítíme v bezpečí a ve spojení se světem a s ostatními.

Naše tělo neustále i fyziologicky vyhodnocuje bezpeční, takže informace nedostáváme jen z našich smyslů, ale i z tzv. neuroceptorů, o kterých jsem psala výše v souvislostí s rozeznáváním bezpečí.

Naše podvědomí na základě těchto informací neustále vyhodnocuje, jestli je potřeba jít “do akce” nebo ne.

Na stres nebo pocit ohrožení můžeme zareagovat právě zapojením té přední větve BN- sociálním propojením. Řekneme si o pomoc, zavoláme kamarádce, utiší nás něčí hlas, dotek, oční propojení, a to vše fyziologicky zklidní naše srdce a plíce, takže se nám sníží opět tlak a prohloubí dech- zklidní se náš NS.

JAK SE VYVÍJÍ TA DŮLEŽITÁ VĚTEV BLOUDIVÉHO NERVU?

Už od narození reagujeme na signály z prostředí a vyhodnocujeme je jako bezpečné nebo nebezpečné.

Vše, co pozorujeme, zpracováváme a zpětně na prostředí zase reagujeme. Dítě reaguje na to, jak se cítí bezpečně s rodičem nebo pečující osobou. Ale také reaguje na signály, které jsou pro něj děsivé nebo zastrašující.

Ve své teorii S. Porges popisuje proces, kdy naše obvody, nervový systém, hledá ,,náznaky” nebezpečí po celý život; pomocí neurocepce si snímáme své prostředí.

Jakoby si skenujeme lidi a své prostředí po celý život. A stejně jako dýchání a trávení je toto autonomní reakce těla.

V této neurocepci se mohou stimulovat obě strany bloudivého nervu. Každá strana totiž reaguje jiným způsobem.

Přední větev reaguje na to, co značí bezpečí v prostředí i ve vztazích. Tato větev podporuje bezpečné emoční spojení s druhými, ale i fyzické bezpečí.

JAK PŘICHÁZÍ DÍTĚ VYBAVENÉ NA SVĚT?

Ta zadní, vývojově nejstarší větev bloudivého nervu, sloužící k přežití je právě ta, která je jako jediná aktivní a vytvořená, když se dítko narodí. Po narození máme vyvinutou jen opravdu malou část sympatického systému.

Jako novorozeňata nemůžeme bojovat, nemůžeme vstát a utéct, takže tyto větve ještě nejsou uzpůsobené, ale ta zadní (dorsal vagus) je.

V tom jsme jako malé děti velmi dobří, uzavřít se, když to potřebujeme. Tam jdeme do zamrznutí. Stažení se. Na začátku života se toho mnoho neděje, moc toho neděláme, zkrátka jsme. Vylučujeme, jíme, spíme; a to základní, co potřebujeme, je bezpečí a pohodlí.

Zadní větev parasympatiku (Dorsal vagus complex) funguje výborně.

Ale ta přední větev sociálního zapojení se potřebuje teprve vystavět. Proto se děti učí tím, že se dívají na své mámy. Jde o zrcadlení se v očích svého rodiče nebo pečující osoby – tzv. vztahové osoby.

Mámin výraz obličeje je to, z čeho se učí o světě. Když se podíváte na malé miminko, většinou začnete dělat různé obličeje, protože ony se učí vztahovat k těmto výrazům tváře.

Musí se to naučit. Pokud to s nimi dělat nebudeme, nenaučí se to. Náš nerv zodpovědný za sociální propojení (ten přední) se potřebuje zmyelinizovat, potřebuje se obalit tukem, aby byl schopný předávat kvalitní informace v kontrastu s tím zadním, který jedná rychle a neohrabaně a uzavírá nás.

Nejrychlejší fáze myelinizace tohoto nervu probíhá v prvních 6 měsících po narození.

Aby se tato přední větev vybudovala potřebujeme je napodobovat. Mít je jako své vzory.

A PROČ JSME ČASTO JAKO DOSPĚLÍ ODPOJENÍ OD VNÍMÁNÍ TĚLA A EMOCÍ?

Tuto přední větev bloudivého nervu si ,,vybudujeme” podle bloudivého nervu rodiče. Tady to vše začíná.

Rozvineme a vybudujeme funkce tohoto nervu skrze komunikaci a interakci s bloudivým nervem našeho opatrovatele. A půjčíme si jakoby jeho nerv, ať už je zdravý nebo ne, a tak se můžeme naučit propojovat s ostatními.

První měsíce a roky jsme plně závislí na pečující osobě , když se myelinizuje náš nervový systém. Sání a žvýkání nás zklidňuje, skrze bloudivý nerv se uklidňuje srdce, proto (částečně) děti na uklidnění vyhledávají něco k sání a kontakt kůže na kůži – aby se mohl organismus zklidnit.

Proto se pak v dospělosti objímáme, ale všechno toto se učíme jako děti.

2) ZADNÍ STRANA BN

Zadní strana bloudivého nervu reaguje na náznaky nebezpečí. Tam máme tendenci jít do stavu sebeobrany. Tehdy, kdy bychom zažili náznak extrémního nebezpečí, můžeme reagovat zmrznutím, tedy vypnout se úplně, což nasvědčuje tomu, že dorzální nerv převzal kontrolu.

S. Porges popisuje, jak na ohrožení reagujeme třemi odlišnými biologicky předprogramovanými hierarchickými způsoby (to je podle něj lepší vysvětlení než rovnováha mezi parasympatickým a sympatickým NS). Popisuje hierarichii odpovědí našeho autonomního NS, která je v něm zabudována.

REAKCE NA STRES A ZAPOJENÍ NS:

Je možné, že na nás rodiče nebyli emočně naladění, když jsme byli děti a na náš stres reagovali svým vlastním obranným mechanismem, zakřičeli na nás, udeřili nás nebo ignorovali. Nebyli schopni se možná naladit ani na naše dětské nadšení a radost.

V rámci polyvagální teorie jsou tři důležité nervové okruhy, které jsou zodpovědné za naše regulování a fungování.

a) NEJSTARŠÍ CESTA A REAKCE NA STRES- ZMRZNUTÍ/ IMOBILIZACE– reakce v šoku (DORSAL VAGUS)

Nejstarší reakce – vývojově u všech obratlovců – je zapojení zadní větve bloudivého nervu. Ta reaguje na extrémní nebezpečí, díky ní vypneme. V reakci tedy plně zamrzneme.

2) ZAKTIVOVÁNÍ, MOBILIZACE: BOJ/ ÚTĚK – MOBILIZACE

Tato reakce souvisí s aktivací sympatiku. Díky produkci adrenalinu jdeme rychle do akce, abychom se dostali z nebezpečí nebo hrozbu zahnali. Podle polyvagální teorie je tato cesta vývojově mladší.

Bloudivý nerv inervuje orgány imunitního systému jako je slezina, brzlík, střeva. Tyto orgány tedy vyžadují dobrou kondici bloudivého nervu (přední větve), aby mohly být výkonné a funkční.

Neustálá aktivace boj/útěk systému tyto orgány vypíná. Vypíná tedy funkci imunitního systému.

3) VÝVOJOVĚ NEJMLADŠÍ CESTA SOCIÁLNÍHO SPOJENÍ- ZODPOVÍDÁ ZA REGULACI

Toto je vývojově nejnovější odpověď NS a sídlí na přední straně bloudivého nervu. Tato část bloudivého nervu reaguje na bezpečí, spojení a sociální vztahování se a uklidnění je umožněno právě tímto okruhem bloudivého nervu.

V rámci zapojení tohoto okruhu se cítíme propojení, v bezpečí a v klidu.

Malé dítě nemá dovednosti se samo zregulovat, samo sebe utěšit, tyto dovednosti se musí naučit ze vzájemné regulace, tím, že jsme mu vzorem a učíme ho to.

A právě ventrální větev bloudivého nervu není ještě obalena myelinem při narození (myelinizace nervu pomáhá, aby vše probíhalo hladčeji, rychleji), musí se tak používat skrze dobré propojení, citovou vazbu, emoční napojení rodiče na dítě.

RODIČE NÁS UČÍ SE REGULOVAT POMOCÍ VZÁJEMNÉ REGULACE

Rodiče nás učí, jak se uklidnit. Když děti houpeme, mluvíme na ně, naším výrazem a tónem hlasu se spojujeme přímo s jejich srdcem a snižujeme jejich srdeční tep.

Takže potřebujeme toto propojení. I jako dospělí.

Třeba po nehodě, když je tam ihned někdo, kdo se s námi spojí, jsou následky PTSD méně pravděpodobné, protože člověk cítí bezpečí; došlo k zapojení ventrální větve.

TO, JAK VNÍMÁME SEBE A SVĚT ZÁLEŽÍ NA NAŠEM NERVOVÉM SYSTÉMU

Takže, jak vidíte, regulace našeho nervového systému je přímo závislá na tom, jak vnímáme svět.V každodenním životě se pohybujeme v rámci této hierarchie odpovědí na stres.

Během dne reaguje náš NS na pocit bezpečí, ale také se zmobilizuje při prožívání nebezpečí, ohrožení.

V nebezpečí se tedy tělo dostává až do nejstaršího okruhu imobilizace. Dotkne se to našeho dorzálního BN a to nás uzamkne ve zmrznutí, znecitlivění, disociaci. V takové chvíli nevidíme cestu ven. Jsme odpojení od sebe, od tělesného vnímání.

JAK TRAUMA OVLIVŇUJE TYTO OKRUHY

U lidí po traumatických zkušenostech, s vývojovým nebo komplexním traumatem, může být schopnost skenování prostředí ohledně nebezpečí trochu vychýlená.

Jelikož je naše tělo moudré a snaží se nás ochránit, abychom už nikdy nezažili nějakou hrozivou věc nebo zacházení jako kdysi, může začít skenovat a vyhodnocovat spoustu podnětů v našem prostředí jako nebezpečné (podněty, které ostatní vnímají neutrálně).

pokračování článku najdete tady