Křičím. Křičím, protože jsem nevyspaná, protože chci mít víc času na sebe. A zároveň se vidím shora a říkám si, co to vyvádíš, křik nikam nevede. Mluví z tebe touha mít věci víc pod kontrolou, chtít je mít líp uspořádané, zvládnuté.

“Hlásí se tvé ego a touha po dokonalosti”

Chceš dokonale zvládat aktivity s dětmi, domácnost a práci. Chceš mít víc času jen na sebe.

Utíkám od toho plynutí, bytí plně kým teď jsem do nějaké iluzorní touhy být “někdo.”

Ale co už, nechávám průchod emoci, která se drala ven.

Pomalu se zklidním, zaměřím se víc na dýchání a začínám vést rychlo rozhovor s touto svojí nenaplněnou částí. Vnitřně se jí snažím obejmout jako malé dítě, stejně tak, jak v realitě beru děti do náruče.

Omluvám se i jim a vysvětluji, že křik není řešení, ale že jsem v té chvíli už nedokázala jinak. Už ve větším klidu popíšu, co mě naštvalo a jak mnou projel ten vztek, který jsem neovládla. Jak bych potřebovala, abychom spolu komunikovali, že takto je to pro mě těžký.

“Jenže tato situace s dětmi mi jen nastavila zrcadlo”

Zrcadlo v tom, jak já sama se sebou vnitřně teď jednám, na co zapomínám a čeho už je moc a nepřiznám si to.

Nechci na děti křičet, sama to nemám ráda. Druhým pomáhám nahlížet a využívat svoje emoce jako vodítka k vlastní duši, využít jejich sílu a pochopit, co nám říkají. Většinou mám pocit, že je nejdůležitější je uznat a nechat projít. A tak jsem si v ten moment sama vyzkoušela podobný proces.

CO JE ZA EMOCÍ?

Až mám větší klid, rozhodnu se nakouknout pod pokličku tady té své emoci vzteku. A vlastně docela zírám, co že se to tam všechno skrývá.  Je to taková snůška malinkých drobností i větších přání. Přehlídka toho, co poslední měsíce nedostává slovo se projevit.

Tamhle v koutku volá touha víc tvořit. Opodál dost ostentativně drží svůj transparent chuť věnovat se víc sobě, svému tělu. A hned vedle vehementně mává potřeba věnovat se víc našemu partnerství. No i jemný hlásek na mne volá, abych prý víc rozvíjela svoje poslání tu.

No já vím, v mysli si prohlížím tyto své poklady, každé z těch přání se snažím teď vyslyšet, pohladit, pochovat.

“Nebojte. Vím o vás, ale díky, že jste se takto přihlásily.”

Zkusím to udělat teď malinko jinak a být ženou, která s laskavostí zvládá vše potřebné k tomu. Jenže to je scifi. Laskavost je právě o tom začít u sebe a laskavě se položit do toho, co je teď a opečovat se. Tak to bylo mé rychlé uvědomění z té situace.

Věnujme se emocím, které se v nás vynořují, veďme s nimi rozhovor a přijměme je.

Ta situace mně zase ukázala, abych nezapomínala na své vlastní potřeby, že se musíme dát na první místo, abychom měli z čeho dávat a naučit se brát i ty své “nedokonalosti” s láskou.

ZPRACOVANÉ EMOCE, KONEC NEMOCEM?

Nedokonalost dávám do uvozovek, protože emoce není potřeba hodnotit.

S emocemi je lepší pracovat a ne se podle nich hodnotit. Ale slýchávám často právě ten názor, že když se emoce projevují, že je to nějaké mínus. Nesouhlasím. Jde jen o to, kdy a jak je projevíme. Ale projevit je, otevřít své srdce emocím, je důležité.

Prožitím a dobrým zpracováním emoce můžeme předejít nemoci.

Protože pak se v těle nemusí držet, usazovat (oproti tomu, když je neprožitá, potlačená) a způsobovat tak zdravotní problémy, aby na sebe upozornila.

Ale jak konkrétně s nimi můžeme pracovat? Mám tu pár tipů, které se mi osvědčily.

TIPY, JAK  S EMOCEMI NALOŽIT  A ZDRAVĚ JE VENTILOVAT

[content id=2628][/content]

Tak ať už to uděláte tím, že si všechno, co jste cítili vypíšete nebo pokud je vám blízké malování, zkusíte emoci vyjádřit barvami.

Každý máme jiné kanály, ale všichni potřebujeme s emocí vyjít ven.

Případně můžete i pomocí vizualizace si sebe samé představit, jak “z plných plic” vyjadřujete emoci, která je pro vás v realitě nějak těžká pro přiměřené vyjádření.

[content id=2587][/content]

[content id=2616][/content]

Můžete ji i obejmout a poděkovat, že vám dělá službu. Protože každá emoce nese nějaké poselství pro vás.

Možná je čas na změnu ve vašem životě, možná je potřeba něco z minulosti nechat jít.

[content id=2591][/content]

A ještě jedna důležitá věc, která emoce ovlivňuje. A tou jsou naše vlastní hranice a umění dočerpávat sil.  Pojďme ještě společně mrknout na toto téma trochu víc.

JAK SI OHLÍDAT VLASTNÍ POTŘEBY?

Většina z nás zápasí s tím najít si čas jen na sebe, na nacítění se na svoje tělo, svoje cíle a přání.

A přitom je to základ všeho. Základ naplněného partnerství, základ bytí trpělivým a vlídným rodičem, šéfem, pracovníkem, spokojeným člověkem.

My jsme tvůrci toho, co prožíváme a co se materializuje z našich myšlenek, emocí a pocitů.

Tvoříme si vlastní změny v životě (často nám život “přihraje” nechtěné změny třeba i proto, že se jim zuby nehty na vědomé úrovni bráníme :-)). A přitom sami sobě někdy věnujeme nejméně času.

[content id=2620][/content]

JAK DO SVÉHO ŽIVOTA VNÉST VÍCE NAPLNĚNÍ

Na závěr pro vás mám tři tipy, jak si můžete do života vnést více spokojenosti a žít tak to, po čem toužíte.

1. DĚLEJTE  VÍC TOHO, CO VÁM PŘINÁŠÍ RADOST, JAKOU MÁTE VÁŠEŇ?

Každý den si zařaďte alespoň 20min něčeho, co vám dočerpá sil, u čeho cítíte, že vás to naplní radostí a spokojeností.

Co je to, u čeho zapomenete na čas, co to je, co vám uvolní tělo a mysl?

Je důležité, aby to nebyla zmrtvující záležitost, jako televize nebo pasivní sledování sociálních sítí, to ne. Naopak, mělo by to být něco, kde vlastní činností měníte svoji naládu. Co to může být? Případně si vzpomeňte, co to bylo dřív, co vaše mladší verze milovala? Jednou pomocí u tohoto může být třeba test na zjištění vášně:

>>> TEST NA ZJIŠTĚNÍ VÁŠNĚ

2. OCEŇTE SE ZA TO, KDE JSTE TEĎ- poděkujte svému minulému já za to, že jste, kde jste.

Možná, to není zrovna ideální situace a chcete být jinde, jenže bez toho, abyste přijali to, kde se právě nacházíte se stejně těžko posunete dál. Tak zkuste pocítit vděčnost za to, co bylo “dobře”, co jste zvládli, co jste v minulosti překonali. Nejtěžší je se ocenit i za drobnosti, které berete jako, že zvládne úplně každý. Ale i to je potřeba.

K tomu vám můžu nabídnout jednu rychlou pomoc. Takovou imaginaci, která vám možná toto ulehčí. Nahrávku i s textem máte tady:

>>> IMAGINACE SETKÁNÍ SE SVÝM MINULÝM JÁ

3. SEPIŠTE SI SVÉ DLOUHODOBÉ CÍLE, KTERÉ SI POTÉ ROZPORCUJTE

Často jsme frustrovaní a situaci nezvládáme ideálně, protože nesměřujeme tam, kam jsme si vytyčili nebo jsme ztratili směr a cíl. Sny se mohou plnit jen když víme, jaké sny máme a specifikujeme si svůj záměr a cíl. Proto je celkem fajn si občas v klidu sednout a sepsat si své cíle.

Cíle, které jsou opravdu naše, ne které nám byly nabídnuty společností nebo rodinou jako ty úžasné cíle, co by měl mít každý.

Dojít ke svým jedinečným cílům, co sám za sebe opravdově chci, je někdy také delší cesta. Ale sebepoznávání je důležitá, dobrodružná cesta, která nás dovede zpět k opravdovému já.

Věnujte si sobě půl hodinu na napsání všech cílů, co vás napadnou. Ony ty poslední z nich jsou někdy hodně zajímavé. Opravdu alespoň půl hodinu pište. Budete je mít sepsané pro své potřeby později. Potom si vyberte některé z nich, které teď chcete vědomě následovat.

Udělejte si ke každému cíli tři podcíle, které k němu povedou a vyberte si jeden, který pár následujících dní chcete víc systematicky následovat.

A potom můžete každý den, ideálně po dobu 21 dní (tento počet dní je doporučovaný k ukotvení nějakého nového zvyku) při své relaxaci zařadit představu, že už svůj cíl žijete. Zkuste i každý den udělat jeden krok k naplnění podcíle, na který jste si svůj hlavní cíl rozporcovali.

[content id=2651][/content]

Někdy je těžší následovat svoji životní cestu s uvolněním a napojením na své tvořivé já, ale jedině v takovém stavu si splétáme vlákna svého nejlepšího já a plníme své opravdové sny.

Také se vyplatí napojovat se zpět, odblokovávat svoji vnitřní sílu, tvořivost a znovu a znovu se vydávat na svoji cestu srdce.

Protože jedině v takovém stavu nacházíme ta ideální řešení pro sebe a plně žijeme svůj život snů, naplňujeme své poslání a užíváme svobody.

Mějte krásné jarní dny.