Lidská duše nechce dostávat rady, být napravovaná nebo zachraňovaná. Touží pouze po tom, aby byla vnímaná – viděná, slyšená a doprovázená právě taková, jaká je.

Parker J. Palmer

Trauma je na pozadí každé dysfunkce a různého chování a symptomů, nemocí a zmatku. Jeho podstata tkví v odpojení se od sebe samých.

CO JE COMPASSIONATE INQUIRY (CI)?

Psychoterapeutický přístup Compassionate Inquiry® vyvinul kanadský lékař Dr. Gabor Maté, ve spolupráci se Sat Dharam Kaur. Klade si za cíl odhalit, co se skrývá pod tím, jak se prezentujeme navenek. CI je psychosomatický přístup pracující s dynamikou, kterou v sobě máme otištěnou z dětství.

Řekla bych, že Gabor v CI velmi účinně integroval několik různých metod. Moc ráda vám jeho přístup jako certifikovaná terapeutka CI, která ctí naše vnitřní uzdravující síly, podrobněji představím.

Ve své praxi psycholožky a jungiánsky zaměřené terapeutky léta doprovázím své klienty v procesu rozpoznávání nevědomých dynamik. Moc mě těší společně nacházet způsoby, jak se od nich mohou osvobodit.

Je mi velmi blízký holistický přístup, který propojuje sílu duše, těla a mysli, takže cesta s Compassionate Inquiry souzní s mým pohledem na svět a přináší mi mnoho inspirace.

V ČEM JE CI JINÉ OD OSTATNÍCH SOMATICKÝCH PŘÍSTUPŮ

CI jako somatický přístup je úžasným nástrojem při odhalování nevědomých sil, které nás v životě pohání. Odkrytí přesvědčení a implicitních vzpomínek nám pomůže měnit naše vzorce a adaptace, které nám v minulosti pomohly, ale dnes nám naopak mohou spíš škodit.

V CI pracujeme nejen s nervovým systémem, somaticky, ale i s naší myslí a přesvědčeními, která jsme si nevědomě o sobě a okolním světě vytvořili.

Jak ráda říkám, pracujeme ve vlnách tělo, mysl, tělo…

CO JE V CI NEJDŮLEŽITĚJŠÍ?

Osobně jako nejdůležitější součást práce metodou CI vnímám naši „čistotu”.

Čistotu ve smyslu v naladění se na naší esenci, na naše vyšší já, tak, abychom se jako terapeuti ničím nestavěli klientovi do cesty. Teprve tak můžeme posloužit jako zrcadlo k nahlédnutí jejich vlastní podstaty.

Každý z nás má v sobě sebeuzdravující sílu a když se na ni naučíme napojit, můžeme naplno prožít svou esenci bytí. A právě pomocí odrazu díky druhé osobě se nám esence může plně ukázat.

Aby se zrcadlení, bytí v esenci, nahlédnutí vlastní pravdy mohlo odehrát, potřebujeme zpravidla terapeuta.

Většině z nás čisté zrcadlo v dětství totiž chybělo, a tak jsme byli nuceni si vytvořit různé kompenzační programy a strategie, které nás drží daleko od našeho čistého bytí a esenci.

Postupně jsme se stotožnili s těmito ochrannými bariérami natolik, že je považujeme za naší pravou podstatu. Slovy Gabora: „Když jsme trauma utržili ve vztazích, můžeme ho zase vyléčit jedině ve vztazích.”

Kdybych to měla vyjádřit jazykem esence, znělo by to asi následovně: „Když síla zářivého bytí a vlastní podstaty byla zastavěna zdmi typu ,když budeš dělat to a to a budeš taková, budeme tě mít rádi.”

Pomocí vztahů, komunity a plného bytí v našem těle můžeme tyto zdi pomalu bořit. Osvobodit naše jedinečné světlo bytí lze jen v napojení na někoho, v kom odraz tohoto světla můžeme zahlédnout.

Tak budeme zase cítit vlastní možnosti a pravdu.

Tím se dostávám k jedné zásadní věci v CI a terapii obecně.

Při sezeních není cílem pomoct klientovi, aby se cítil lépe, ale aby se stal lepším v cítění. Aby se mohl plně propojit se svým tělem, s emocemi a prožíváním.

Jsem přesvědčená, že k tomu je třeba nejen najít odvahu, ale také vhodný doprovod. To, že jsme drženi vlastním intelektem a tak trochu odstřiženi od vnímání svého těla, má totiž nějaký důvod.

A dokud se tyto důvody nenaučíme vnímat se soucitem a porozuměním, těžko se můžeme dostat k vlastní opravdovosti.

V CI terapeutickém procesu není terapeut expertem, ale je „na jedné vlně” s klientem, který si proces řídí sám a my ho doprovázíme.

Spoléháme na moudrost těla, připravenost systému klienta a vycházíme z místa, kde se právě nachází, z jeho reality. Nehodnotíme, jsme plně v přítomnosti, přijímáme věci tak, jaké právě jsou.

Zároveň jsme v celém procesu plně napojení i na vlastní tělo a vlastní procesy.

Na začátku jsme si ukázali, že trauma tkví v odpojení se od sebe sama, v terapii nám proto jde o to, jak se to odpojení projevuje teď a tady. Zkrátka se stále dokola ptáme, co tomu plnému napojení brání.

KVALITY TERAPEUTA V CI

Domnívám se, že v prakticky jakékoli terapii je potřeba, aby terapeut měl za sebou dost práce na sobě samém, aby znal alespoň většinu svého vlastního nitra a uměl se na něj napojit. Dokud v nás naše jednotlivé části mezi sebou bojují, bude se to projevovat nejen v našem životě, ale i v terapii s klientem.

Je proto dobré kontinuálně pracovat se svými hlubšími vrstvami, aby se nestávalo, že klient u terapeuta probudí nějakou zablokovanou bolest či emoce.

Samozřejmě se tomu nelze úplně vyhnout, a potom je zásadní otevřenost a umění sdílet i svoji zranitelnost. To je ta lidská stránka, která je tak důležitá nejen v CI procesu. Opravdově být spolu. Jak ukážu dále v textu, je to také jedna vrstva soucitu.

CO SE DĚJE V SAMOTNÉM PROCESU LÉČENÍ

K jakémukoli léčení je samozřejmě v prvé řadě potřeba cítit se v bezpečí. Bez toho nikdo nemůže vyrůst.

Dále je nutná plná pozornost terapeuta, naladěného na své vyšší já, ve své esenci, aby během sezení nebránil proudit uzdravujícím sílám a intuici.

Jde tedy v podstatě tak trochu i o energetickou práci. Intuice se totiž může projevit až z plného propojení našich třech nervových center, neboli mozků.

Proto by terapeut měl každodenně provádět i trochu „očistné” práce sám na sobě, aby byl skutečně napojen na svou intuici a nejen na emoční impulzy, které se často za intuici zaměňují.

Z toho částečně plyne fakt, že tou nejdůležitější podmínkou terapie je v podstatě práce terapeuta na sobě samém. To většina z nás psychologů a terapeutů dobře zná, protože v prakticky každém výcviku procházíme min 300h sebezkušeností.

V CI sice tento proces netrvá tak dlouho, ale přesto je hodně efektivní, i když musím uznat, že roční výcvik samotný byl pro mě jen takovou přípravnou fází k hlubšímu pochopení celého procesu.

Pokud se chystáte do CI výcviku přihlásit, možná si o mé osobní zkušenosti rádi přečtete. Nebo se alespoň dozvíte, na jakých základech je podle mě dobré sebepoznávání a hluboké odkrývání sebe sama postavit.

A PROČ PRACUJEME SE SOUCITEM?

Než se rozepíšu o samotném výcviku, ráda bych zmínila ještě jednu důležitou ingredienci compassionate inquiry, bez které se vedle pocitu bezpečí také žádné léčení neobejde, a tou je samozřejmě soucit.

Pojem soucit má více rovin, a tak je důležité v této práci pracovat nejen se soucitem v tom běžném smyslu s někým „soucítit”, kde se často může projevit i pozice moci a autority („Ach, ten to má tak těžké, ještěže já ne”), ale také si být vědom dalších rovin soucitu.

Soucit, kdy jsem zvědavá, proč se to člověku děje, a jdu blíže k jádru jeho trápení. Nebo soucit v rámci toho, že se v situaci a bolesti klienta poznávám, že mu rozumím. Jde také o soucit, při kterém zůstávám s bolestí klienta, vydržím být plně přítomná a necouvnu do zachraňování a řešení.

Dále také uvědomění a zapojení takového soucitu, že v každém z klientů je kus mne. V každém člověku se odehrávají procesy, které jsou i ve mně.

CO JE CÍLEM V CI

Nyní se dostávám k samotným cílům CI sezení. Připadá mi, že jsme vlastně tak trochu jako archeologové, kteří odkrývají vrstvu po vrstvě, aby se dostali k samotnému jádru, pokladu, cenné vykopávce.

Ptáme se, jaké nevědomé příběhy řídí to, jak žijeme svůj život. Zkoumáme, co to je za přesvědčení a odkud se vzala.

A pak klienty doprovázíme v procesu, který je vysvobodí ze zajetí těchto nevědomých přesvědčení, aby nad jejich životy už neměla takovou moc.

Jak sám Gabor říká, v tom spočívá podstata CI.

Je to velmi podobné tomu, co řekl můj oblíbený Carl Gustav Jung: „Dokud neuděláte nevědomé vědomým, bude to řídit váš život a budete to nazývat osudem.”

ESENCÍ CI JE BYTÍ V ESENCI

V podstatě v každém z nás je čistá esence, naše pravé já. Tato naše „podstata” v sobě nese vlastnosti jako je kreativita, soucit, sebevědomí.

To je kým opravdu jsme.

Když jsme v této esenci sebe samých, odpovídáme na život, jaký je, místo abychom reagovali automaticky, z pozice autopilota.

A právě díky procesu CI vytváříme prostor pro skutečné bytí, abychom poznali, kdy jsme ve flow, a mohli se do něj s větší lehkostí vracet.

INTEGRACE A ZPRACOVÁNÍ EMOCÍ PRO PREVENCI I LÉČBU NEMOCÍ

O tomto tématu integrace emocí, práci s našimi částmi, jak pracovat soucitně sami se sebou a o samotném výcviku čtěte tady v pokračování článku.