Tento text je pokračováním článku Compassionate Inquiry, přístup Gabora Maté .

Vzpomínky jsou zachycené nejen ve vědomé paměti, ale i v té emoční. Zjednodušeně řečeno neseme si je uložené v těle (více se o tom dočtete v mém článku o traumatu a nervovém systému).

Dokud je nezpracujeme, nezintegrujeme, budou se nám v životě ukazovat jako naše vzorce, které budou na sebe neustále stahovat pozornost.

Projevit se mohou jak formou závislostí, zdravotních symptomů nebo chování, ale i jako opakující se vztahové „zádrhely”.

PRÁCE S NAŠIMI VNITŘNÍMI ČÁSTMI

Skrze práci v CI se dostáváme do kontaktu s různými vnitřními částmi, jako je třeba naše řídící část, která chce mít vše pod dohledem, taková „paní dokonalá” perfectionalistka nebo náš vnitřní kritik.

Především ale navazujeme kontakt s vnitřním dítětem, s našimi nenaplněnými potřebami a z pozice dospělého, který už nyní má kapacitu, můžeme této části nabídnout emoční podporu, která nám v minulosti chyběla.

TO, CO NÁM POMOHLO V MINULOSTI, JE TEĎ NA OBTÍŽ

V CI jde v podstatě o prozkoumávání našich částí a zjišťování, že to, co nám nějak „otravuje život” v současnosti, bylo pro nás v určitém momentě velmi důležité, a proto se to v našem těle uložilo jako adaptační strategie pro podobné situace.

Pochopení důvodu, proč se v dané situaci projeví zrovna tato naše část nebo vzorec chování, nám pomůže změnit pohled na ně. A právě tam začíná soucítění sama se sebou.

Začneme tyto své „ochranné” vrstvy vnímat jinak, máme najednou pro ně porozumění a často i vděk. Tím, že se na ně napojíme, můžeme ocenit jejich „tvrdou práci”, kterou pro nás celý život dělaly.

Zároveň s tím vyladíme vztahy v našem systému tak, aby naše vyšší já, naše esence byla tím, kdo řídí náš život a může plně zářit.

Jak jsem už zmiňovala výše, v terapii jsme v kontaktu s našimi interpretacemi sebe samých, přesvědčeními, která nás nevědomě řídí, a touto postupnou prací se můžeme osvobodit z jejich zajetí.

Najednou totiž pochopíme, kde měly své kořeny a proč vznikly. A právě tímto pochopením a zpracováním souvisejících uvězněných emocí na úrovni těla se můžeme vyléčit a žít více ve své vlastní pravdě.

UŽ NEMUSÍME BÝT VĚZNI VLASTNÍHO DĚTSTVÍ

Jako děti jsme si vytvořili určité porozumění sebe sama a světa na základě toho, co nás obklopovalo. Toto vidění nemusí odpovídat skutečnosti, ale pomohlo nám to v našem prostředí přežít.

Fakt, že tato porozumění dostaneme z nevědomí na světlo vědomí, nám pomáhá s integrací zážitků z dětství a obnovením rovnováhy v našem těle a v nervovém systému.

Jak říká Gabor, cokoliv, co je s vámi „špatně”, začalo jako mechanismus přežití ve vašem dětství.

,,U dětí pocit bezpečí není podmíněn pouze absencí nebezpečí, konec konců běžně na ně v domácím prostředí nečíhá šavlozubý tygr nebo jiný nepřítel, takže to samo o sobě nestačí, aby se malé děti cítily bezpečně. 

K tomu je třeba fyzický kontakt s rodičem a také jejich emoční podpora.

A právě emoční bezpečí a podpora jsou zásadní podmínkou pro zdravý vývoj dítěte.
Jejich nedostatek je příčinou prakticky každého traumatu a patologie.”

Gabor Maté

CI A ROČNÍ VÝCVIK

Roční výcvik v CI může absolvovat v podstatě kdokoliv, kdo se o Gaborův psychoterapeutický přístup zajímá a s lidmi již pracuje v nějaké pomáhající profesi.

Takže jde o velmi pestrou skupinu alternativně zaměřených terapeutů společně s psychology, psychoterapeuty nebo učiteli jógy.

Samotná „barevnost” této skupiny byla pro mne velmi inspirující a osvěžující. Užívala jsem si různé pohledy na léčení v podání různých lidí, které spojovala touha po zařazení účinného přístupu do svého repertoáru, lidí, kteří často pracují s lidským utrpením a závislostmi.

V tomto kontextu je možná dobré zmínit, jak pracuji já a z jakého kontextu jsem do CI výcviku vstupovala.

MOJE PSYCHOTERAPEUTICKÉ ZKUŠENOSTI A PRÁCE

Ve své praxi ráda poskytuji svou přítomnost, nesoudím klienty a respektuji jejich cestu k souvislostem, které třeba dosud neviděli, nebo které byly vědomí plně skryté.

V terapiích pracuji s moudrostí těla, ráda využívám i jógy (jsem certifikovaná učitelka kundalini jógy a trauma senzitivní jógy), imaginací (absolvovala jsem 5 let výcviku v KIP), arteterapie a brzy i energetické léčení (absolvovala jsem studium u Dr. Villolda v energetickém léčení, s diplomem master of energy healing).

Moje téměř 20letá praxe psycholožky mi hodně pomohla vnímat spojitosti mezi nenaplněnými vývojovými potřebami a tím, jak se projevují v našich současných životech. I to je obsaženo v Gaborově výcviku.

A mně je ctí vytvářet prostor, kde klienti zažívají osvobození, dovolují si naplno se vidět, cítit a vyjadřovat se ze své esence, ze své duše.

Ale zpět k výcviku. Co se tam vlastně děje?

PRŮBĚH VÝCVIKU V CI

V ročním výcviku nejdříve procházíte 3 měsíce sebezkušeností. V porovnání s našimi PT výcviky se to může zdát krátké, ale jak je u Gábora zvykem, jdete velmi rychle k jádru věci. I tato sebezkušenost a zároveň doprovod zkušeného psychoterapeuta vám tedy může hodně dát.

Během těchto 3 měsíců pracujete každý druhý týden ve skupině a zároveň se učíte praktikovat CI přístup jednou týdně ve dvojici či trojici se svými kolegy.

Tam se často otevírají hlubší témata a ty si pak přinášíte do vlastní individuální psychoterapie (ta je podmínkou vstupu do výcviku – doprovod psychoterapeuta alespoň 1 sezení za měsíc).

V této fázi prozkoumáváte, na čem se zakládají vaše přesvědčení a „filtry”. Pak se můžete vědomě rozhodnout, zda vám tyto příběhy a programy stále slouží a podporují vyjádření vašeho autentického já.

Objevujete, co je za adaptačními strategiemi, které vám v dětství pomohly přežít, ale nyní mohou vytvářet překážky pro zdravý a naplňující život.

V rámci výcviku ještě ale nemůžete oficiálně tuto metodu s klienty používat. Můžete je informovat o tom, že jste ve výcviku a zkoušet ji zapojit do vašeho přístupu, ale oficiálně ani po dokončení tohoto ročního výcviku nikdo nesmí učení šířit nebo vyučovat.

Když jsem se chtěla podělit se svými ženami, účastnicemi mých kurzů, o tento přístup v češtině, setkala jsem se proto s odmítnutím.

Nesměli jsme ani oficiálně o obsahu výcviku nikde promluvit, což je nakonec pochopitelné kvůli ochraně značky, ale mrzelo mne, že nemám ani jako certifikovaná absolventka a mentorka programu povolení učení nijak šířit.

Mohla jsem vždy pouze představit základní principy a jako lektorka vést některé workshopy, kde CI představuji názorně.

Po ročním výcviku máte ale možnost pokračovat v půlročním programu, kde pracujete už se svým vlastním mentorem, nahráváte videa s klienty a právě v této fázi „brousíte” to své čisté sklo jako zrcadlo.

NAVAZUJÍCÍ VÝCVIK JAKO PŘÍPRAVA K CERTIFIKACI

Tento mentory podporovaný program má za cíl prozkoumat vnitřní části, které do procesu s klientem zasahují, a řekla bych, že z celého výcviku je nejvíc „krystalizující”, vybrušující vaši esenci.

Musíte během něj také absolvovat sto hodin s klienty, napsat závěrečné případové studie a po úspěšném dokončení se můžete přihlásit k certifikaci. Po ní se stáváte oficiálním lektorem CI a můžete s metodou naplno pracovat.

Já osobně jsem si ještě dodělala další půlroční výcvik k tomu, abych učení CI mohla šířit, protože mě učení baví, takže jsem se stala i soukromým mentorem CI, kdy podporuji studenty a ty, kteří se chtějí v CI přístupu zdokonalit, nebo mými slovy stát „čistšími”. K tomuto výcviku jsem musela mít i hotový výcvik v supervizích.

Nakonec máte ještě možnost podporovat skupiny v ročním výcviku a být tzv. „internistou” nebo facilitátorem ročního tréninku. Po svém ročním výcviku jsem tedy dále doprovázela rok další skupinu a pokračuji v tom dodnes.

Je to pro mě velmi obohacující, protože s každou skupinou se učím něco nového a dochází mi zase jiné spojitosti. Zkrátka je to tak, že rosteme spolu a navzájem se doprovázíme „domů”.

TRAUMA A CELISTVOST

Na závěr bych řekla, že traumatu se v podstatě nedá vyhnout – každý si neseme nějaká zranění. Důležité podle mě ale je to, jaká moudrost z nich může vyrůst. Jakou sílu a odolnost nám přináší.

V našich zraněních dřímá skrytá moudrost, a když začneme naslouchat své bolesti, svému trápení, může bolest odejít dveřmi přítomnosti.

Naše celistvost nemůže být ztracena, jen je často pevně „zabetonovaná” našimi ochrannými vrstvami, částmi, adaptačními strategiemi, které jsme si „k přežití” vyvinuli.

Když ale skrze „porodní bolesti” přijde na svět, prožijeme emoce a to, co zůstalo v těle uzamčeno, pomocí postupného procesu a pomalou „titrací” v bezpečí terapeutického procesu, vylétá plná síla, vitalita a esence klienta na svět jako nádherný motýl.

A to je neuvěřitelně dojemný moment, kterému můžeme být přítomni. Upřímně si jej vychutnávám, ctím pravdu v druhých i v sobě. I když může být spojená s bolestí, je vždy nádherná.

To je ta čistota, o které jsem mluvila na začátku. Čistota, dojetí, krásná práce. A ze srdce vám ji přeji zažít.