„Dej mi to!“ „Nech to!“ „Neee, to je moje.“ Bum, řach a slyším jen pláč a křik našich dětí. Letím na místo, kde už je po bitvě. Starší dcera se nechtěla dělit o hračku a mladší syn se rozhodl ji kousnout. Nemluví ještě úplně naší řečí, tak k souboji se sestrou použil spolehlivou zbraň i projev frustrace zároveň. Jasný, rázný a bez debaty účinný nástroj, prostě pořádný kousanec.
Snažím se v klidu přistoupit k oběma, třikrát se zhluboka nadechnu a vydechnu, uvolňuji vědomě napětí, co mi vjelo do těla, a beru děti k sobě do náruče.
Popisuji, co si myslím, že se stalo a pojmenovávám frustrace každého z nich, které cítím, že tam proběhly.
No, vyrovnat se s křikem i pláčem pro mě nebylo vždycky jednoduché (a ani v současnosti to není pokaždé brnkačka), probouzí to ve mně pocity nepatřičnosti, které si mé vnitřní dítě velmi dobře pocitově pamatuje.
JAK PRAKTICKY PROVÁZET DĚTI EMOCEMI?
Přijmout emoce dětí a pochopit je a učit se využít toho, co nám pocity sdělují pro zvládnutí situace – tomu se říká emoční koučink. Právě ten zvyšuje emoční kvocient dětí a ty pak dokážou své emoce snadněji ovládat.
O cíleném rozvoji emoční inteligence a o tom, proč je dobré ji u dětí rozvíjet, se dočtete v článku tady. Na následujících řádcích se chci podrobněji věnovat praktické stránce zvládání dětských emocí v kritických situacích.
JAK DĚTI VÉST A POMÁHAT JIM ZVLÁDAT EMOCE
Ve výše zmiňovaném článku jste se dozvěděli o rodičovském stylu, kde jako rodič dítě provázíte světem emocí. Stáváte se v podstatě jeho emočním koučem. A že to je ten nejlepší přístup ve výchově, co se týče rozvoje emoční zralosti.
Možná vás to překvapí, ale děti nejsnáze zvládají vlastní emoce, když vidí, jak své pocity vyjadřujeme my rodiče. Když jsou rodiče dost expresivní ve svých vlastních emocích a umí své emoce přijímat, může tak jejich dítě emocím lépe porozumět.
Klíčem je zkrátka ukazovat, procvičovat a odměňovat emočně inteligentní chování.
REGULOVAT EMOCE SE DĚTI UČÍ OD NÁS
Jak být v tom vedení k emoční vyzrálosti opravdu dobrým koučem? Jak na to konkrétně?
1. TIP – VŠÍMEJTE SI EMOCÍ U SEBE I U DÍTĚTE
To je takové základní pravidlo, naučit se všímat si svých i dětských emocí. Umět se zastavit a vnímat je.
Děti, když jsou ještě malé, nerozumí tomu, co přesně cítí, a je pro ně také těžké to vyjádřit. Je hodně na nás, abychom si všímali, co se děje, jak se dítě cítí, a tím předcházeli nějakému pozdějšímu nepříjemnému chování.
Všimni si emoce teď, a předejdeš tím krizi později.
Asi vás teď nepřekvapím, ale základem je tedy umět si všimnout našich vlastních emocí. Jako obvykle, vše začíná od nás samotných.
Protože dokud tohoto nebudeme sami schopni, nebudeme umět vnímat emoce ani u druhých.
Držte se následujícího hesla:
Ukazovat vlastní emoce před dětmi je ok.
Nebojte se toho. Projevte i svůj vztek. Pokud totiž vztek provází respektující přístup a je konstruktivně vyjádřený, má ve vedení dětí jednoznačně nezastupitelné místo.
Zatímco kdybychom vztek neukazovali, děti by si mohly myslet: „Hm, když máma a táta nemají tyto emoce, ani já bych je neměl/a mít, něco je se mnou špatně.“
Pro dítě je mnohem zdravější, když vidí hádky rodičů, které jsou přátelsky uzavřeny, než když by nikdy nevidělo hádající se rodiče. A asi už víte proč.
Protože právě nápodobou se učí nejvíce.
Takže když mají děti vzor ve svých rodičích, jak se umí vypořádávat s negativními emocemi, a vidí, jak je oni zvládají, je to pro ně důležitá škola. Učí se od nás.
Schováváním vlastních emocí bychom děti vybavili jen minimální schopností vyrovnávání se s negativními pocity a vznikal by mezi námi spíš emoční odstup.
Všímejte si pocitů teď a tady, a tím se vyhnete pozdější krizi.
2. TIP – VYUŽIJTE EMOCE JAKO ŠANCI PRO INTIMITU A UČENÍ
Emoce obecně, ale zvlášť výbuchy vzteku, mohou být voláním po navázání kontaktu. Dítě může toužit po blízkosti a objetí.
Zkusme nezlehčovat dětské emoce, když se třeba podle nás nic vážného neděje, zkusme neříkat: „Není se čeho bát! Vždyť se nic neděje!“
Když bychom emoce dítěte zlehčovali, naučíme ho tím zpochybňovat své vlastní hodnocení, a ono tím postupně ztrácí sebevědomí.
Vítejte emoční krize jako příležitosti ke sblížení a tréninku zvládání. Protože čím víc jich krok za krokem společně zvládnete, tím dál se v emočním zvládání posunete. Ono se to totiž teoreticky moc trénovat nedá. 🙂
Bude to znít legračně, ale vítejte výbuchy vzteku jako další skvělou příležitost k tréninku užitečných schopností.
3. TIP – POTVRZUJTE POCITY DÍTĚTE
Naslouchejte a potvrzujte pocity dítěte.
To je vlastně základ všeho. Protože emoce nemají logický původ, je zbytečné se o nich přít a vyvracet je. Nesnažte se hned situaci řešit a napravovat.
- I. Vytvořte sami ze sebe bezpečný přístav. Nabídněte pochopení a buďte tím útočištěm, kam se dítě může jít před emoční bouří schovat. (Přijměte všechny emoce, to ano, což ale neznamená, že máte přijímat veškeré chování.)
- II. Pomozte dítěti vyjádřit a pojmenovat, co cítí. Když dětem pomáháme s vyjasněním a potvrdíme to, co cítí, získávají tak pocit bezpečí. Vnímají, že jsme na jejich straně (stále odlišujeme chování a emoce, chování schvalovat nemusíme, naopak).
Snadno se to řekne, ale jak zůstat v klidu a být dobrým emočním koučem, když s námi cloumá rozčílení a nesouhlasíme s jejich chováním?
Zhluboka se nadechněte, uvolněte se a zaměřte plnou pozornost jen na dítě.
Zkuste si situaci dítěte převést na nějakou situaci ze svého dospěláckého života. A pamatujte, otázky nejsou v těchto chvílích třeba. To na děti bývá moc.
Jen s nimi sdílejte, čeho konkrétně jste si všimli, co vidíte. Co si myslíte, že mohlo tuto situaci způsobit.
Tím jim umožňujete se otevřít a přejít ke zklidnění.
4. TIP – POMOZTE DĚTEM EMOCE POJMENOVAT
Zkuste pojmenovat, co dítko cítí. Slova jim totiž můžou ty nepříjemné nebo ohrožující pocity přeměnit v něco, co má hranice, co je jednoznačnější a co je vlastně normální součástí života. Vztek, smutek, strach, to přece každý zná.
Pojmenovávání pocitů jde ruku v ruce s empatií.
Když třeba vidíme slzy, můžeme pojmenovat: „Jsi hodně smutná, viď?“ Dítko se většinou zklidní, když už má pro to, co se mu děje, pojmenování. A tím se učí rychleji uklidnit i v dalších situacích.
Pojmenujte, co cítíte, že dítě právě prožívá. Popište situaci, aby dítko pocítilo sílu: „ano, rozumí mi.“
Tím se i učí tomu, že když se v budoucnu ocitne uprostřed neznámých emocí, že je může sdílet a že tím, že emoce vyjádří a pojmenuje, se mu uleví.
Podporujte děti v tom, aby přišly samy s řešením situace. Aby přišly s nápady, jak by se to dalo udělat. (Tak aby to bylo v souladu s vašimi hodnotami a zohledňovalo to zároveň pocity druhých.)
Tím se učí zodpovědnosti.
5. TIP – NASTAVTE JASNÉ HRANICE.
Posledním tipem, který chci zmínit, je nastavení jasných hranic. Jak se s negativními pocity vypořádávat, jak vyřešit problematické chování a vymyslet lepší cestu.
Toto všechno je důležité s dítětem probrat, určit jasná pravidla, která vytvoříte společně. A společně i vymýšlet řešení, která mohla skončit bez konfliktu.
Co mohlo dítko udělat jinak, jak by podobnou situaci mohlo vyřešit příště.
Tak toto jsou takové základní tipy, které je fajn v emočně vypjatých situacích s dítkem následovat.
JAK DÍTĚ PODPOŘIT V ROZVOJI ZVLÁDÁNÍ EMOCÍ
Pokud chcete emoční rozvoj dítěte podpořit, zaměřujte se společně na emoce své a druhých lidí. Zkuste hádat, jak se kdo cítí, mluvte spolu o emočně nabitých situacích a prožitcích.
Emoce je fajn si uvědomovat.
K tomu slouží zastavení se, dechové cviky a obecně cviky na všímání si současného momentu.
Ráda takové aktivity sdílím i na sociálních sítích nebo je najdete v týdenních všímavých aktivitách.
Ale samozřejmě relaxace a imaginace dítě ve zvládání emocí také krásně podpoří. Tak pokud ještě nemáte meditační příběhy i s nahrávkami na zklidnění a podporu pro vaše děti, prohlédněte si je tady.
0 thoughts on “Jak děti provázet emocemi-5 tipů na snazší zvládání kritických situací”