V našem každodenním životě se často přetěžujeme neustálou aktivitou.

Někdy je to silným tlakem na výkon z našeho okolí. Moderní rodičovství se prakticky už vůbec nemůže spolehnout na podporu komunity. Na místo toho žonglujeme s povinnostmi v práci, v domácnosti a do toho jsme ještě bombardováni informacemi ze všech stran. Může to být celkem vyšťavující. A někdy taky že je.
Jak můžeme z módu „dělání” přepnout zpět do stavu „bytí”?

Jak se napojit na své tělo a emoce?

Jak uzdravit svůj nervový systém, a dostat se pod masku svého pravého já? Často se skrývá za obrannými strategiemi, které nás mohou hnát k nadlidským výkonům nebo přehnaně vstřícnému a úslužnému chování.

Všechny tyto mechanismy si náš organismus vytvořil, aby se vyhnul bolesti a potlačil náročné emoce, se kterými si v dětství neuměl poradit. Tyto zautomatizované reakce se bohužel v dospělosti mohou podepsat na našem duševním i fyzickém zdraví.

Chcete se vydat na cestu za sebepoznáním a uzdravením? Láká vás pochopit souvislosti, které vám může odhalit jen vaše vlastní tělo?

Uzdravení našeho nervového systému, těla a mysli nám totiž ukáže, kým v hloubi duše doopravdy jsme. Naši celistvost nám nic ani nikdo nemůže „ukrást”. Cesta za jejím znovunalezením však může někdy připomínat dobrodružnou archeologickou výpravu 🙂

Musíme během ní rozluštit stavy našeho nervového systému a naučit se naslouchat vlastnímu tělu. Umožní nám pochopit, že symptomy jsou v zásadě varovné signály. Západní medicína však tomu, na co se nás snaží upozornit, zřídka věnuje pozornost.

Když si ale najdeme podporu k tomu, abychom se na svou bolest naladili a dali jí prostor, můžeme dojít k samotnému jádru stresu, chronické bolesti, úzkosti, nerovnováhy nervového systému (NS) a dalších problémů, které konvenční medicína dlouhodobě popírala či přehlížela.

V tomto procesu se skrývá vysvětlení, proč se dnes tolik lidí cítí odpojeno, osamoceno nebo ve slepé uličce.

Ráda bych vám proto vysvětlila základní fungování našeho nervového systému a nabídla pár praktických nástrojů, které vám pomohou vytvořit nové rituály v souladu s vaším nitrem a pochopit, že naši hodnotu a sebevědomí si určujeme sami, nezávisle na okolních vlivech.

Mnoho mých klientů se nejprve snažilo na své cestě za duchovním poznáním tyto etapy obejít. Nakonec ale pochopili, že bez prožití a vyléčení emocí nemůžeme naplnit svůj potenciál.
Za sebe chápu léčení jako každodenní proces zahrnující vědomé postupy a změny v našem nastavení, návycích a postojích.

“Dokud neučiníte nevědomé vědomým, bude to řídit váš život a vy to budete nazývat osudem.”

C. G. Jung

PROČ JE DŮLEŽITÉ POROZUMĚT SVÉMU NERVOVÉMU SYSTÉMU

Stresové situace či traumata vznikají různě. Trauma tkví v dysregulaci našeho nervového systému, cílem k uzdravení je proto jeho regulace. Začátek a směrování této cesty je však pro každého z nás individuální.

Ve své práci hojně čerpám z nejnovějších poznatků neurovědy. Mým posláním je poskytovat podporu na cestě k uzdravení. Vysvětlit, jak se stres a trauma projevují v našem těle a jak dochází k jeho dysregulaci.

Prvním krokem k jakékoli změně je uvědomění. Porozumění stavu našeho bytí a našim nepropracovaným emocím nám umožňuje zaměřit se na efektivnější uzdravení.

V tomto článku vám chci ukázat, jak funguje náš nervový systém a jak k němu přistupovat laskavě a ohleduplně. Dnešní společnost jeho dysregulaci často normalizuje, což hodně lidí tlačí k sebekritice. Mým přáním je vám pomoci pochopit, co se v našem nitru děje a jak můžeme dojít k jeho uzdravení.

Přijmětě proto pozvání k plavbě za sebepoznáním, na které se naučíte napojit na své vnitřní vlny, vyvolané reakcí na vnější vlnobití.

JAK POROZUMĚT SVÉMU NERVOVÉMU SYSTÉMU

Po traumatickém zážitku si náš nervový systém vytváří šablony pro přežití budoucích nebezpečných situací.
Náš nervový systém reaguje na vnější hrozby dvěma způsoby: buď vysokým stupněm aktivace, která vyvolává napětí a nervozitu, nebo nízkým vzrušením, které nás znecitliví, odpojí a paralyzuje.

Jak v takových situacích reaguje váš organismus? Máte tendenci být impulzívní a plni vzteku? Hledáte podporu u druhých nebo dáváte přednost izolaci?

Zkuste si vzít papír a tužku a vybavit si nedávnou situaci, ve které váš systém přepnul do modu aktivace. Jak jste se cítili? Co se vám v nitru odehrávalo?

Možná jste se na začátku báli, vaše mysl byla chaotická a cítili jste nutkání se toho nepříjemného pocitu zbavit. Pokud jste náchylnější k uzavření se do sebe a hypoaktivaci, váš popis může vypadat následovně: „Najednou jsem se cítil ospalý, extrémně unavený, bez energie, chtělo se mi hrozně spát, měl jsem otupělé smysly a nakonec mi bylo všecko jedno.”

Každý jedinec vnímá svůj nervový systém jinak. Pojďme blíže prozkoumat, jakou roli nervový systém hraje ve formování našeho vnímání světa a jak jsou trauma, chronický stres a dysregulace propojeny s našimi emocemi a léčením.

K LÉČBĚ NERVOVÉHO SYSTÉMU NEVEDE PŘÍMÁ CESTA

Trauma a následnou dysregulaci nervového systému můžeme prožívat třemi různými způsoby:

1) Trauma z šoku
2) Nahromaděný chronický stres
3) Vývojové trauma (negativní zážitky z dětství), včetně nevyřešených problémů předávaných z předchozích generací

Jak jsme již zmínili výše, jednotlivé typy traumat vyžadují rozdílné přístupy k léčbě. Ke zpracování traumatu a regulaci není vždy nutné dojít k dramatickému emocionálnímu uvolnění; závisí to na hladině stresu, který jsme internalizovali, a na tom, jak moc se náš systém zapouzdřil.

Podívejme se teď na možné scénáře k odhalení, kolik stresu máme v sobě zamčeno.

JAK UVOLNIT TRAUMA Z NAŠEHO SYSTÉMU

Lidé, kterým se v dětství dostalo péče citlivého rodiče, si měli šanci vytvořit silné citové vazby a naučit se regulovat své emoce prostřednictvím koregulace. Tyto dovednosti tvoří pevný základ pro zpracování traumatu šokem v těle bez větších úskalí. Proto tito lidé většinou nemají problém s ventilací nahromaděného napětí.

Ti z nás, kteří však v dětsví neměli tak příznivé podmínky, si musí tuto schopnost nejdříve vybudovat. Při snaze o zpracování zasunutých traumat mohou vyvstat nejrůznější překážky.

Například slzy, vnímané jako běžná forma uvolnění, mohou bránit hlubšímu vyjádření vzteku, zejména u jednotlivců, typicky žen, vychovaných k potlačování zlosti.

V opačném případě, obvykleji u mužů, kteří byli odrazováni od pláče a mají tendenci vnímat jako přijatelnější emoci hněv, mohou slzy skutečně značit uvolnění.

Váš vlastní proces uzdravení a uvolnění závisí jen na vás a na vaší individuální cestě. Někdy mohou být známkou uvolňování stresu i fyzické projevy, jako například ostrá bolest, brnění nebo křeče mohou být způsobeny potlačenými vzpomínkami. Naladění se na vlastní tělo je v tomto procesu klíčové.

CO SE DĚJE PŘI TRAUMATU Z ŠOKU A AKUTNÍM STRESU

Když divoké zvíře zažije trauma z šoku, je schopno se jej zbavit, jakmile se ocitne v bezpečí.

Stejně tak by naše “zdravá” reakce na šok měla zahrnovat podobný způsob zpracování – třes, chvění nebo pláč. To nám pomůže šok zpracovat.

Naše schopnost vstoupit do tohoto přirozeného procesu ale závisí na úrovni stresu a traumatu, který si v sobě neseme.

Pro ty, kteří si díky citově naladěným rodičům mohli v dětství vybudovat vyrovnaný nervový systém, je snadné zbytkovou energii z traumatu ze šoku dostat z těla podobně jako to dělají divoká zvířata.

Tento proces podrobně popisuje Peter Levine ve své knize „Probouzení tygra: Léčení traumatu”.

Nicméně v dnešní době, kde se téměř všichni potýkáme s chronickým stresem, přetížeností a fungováním v režimu autopilota, je to mnohem náročnější. Mnozí z nás v sobě nesou stres nahromaděný z neustále aktivního režimu „dělání”. To může způsobit přerušení kontaktu se svým somatickým já – tělesnými pocity a emocemi.

NAHROMADĚNÝ CHRONICKÝ STRES

Nahromaděný chronický stres představuje druhou kategorii vzniku traumatu/stresu. Může nám bránit ve „zdravém zpracování”. Hektický životní styl nám často brání v návratu do výchozí pozice a fungování v režimu „zdravé sinuoidy” tím, že nás udržuje v permanentní aktivaci.

Pokud jsme v dětsví neměli možnost si vybudovat zdravý nervový systém, musíme se nejdřív naučit naladit na své tělo. Ale jak na to?

BUDOVÁNÍ SCHOPNOSTI VNÍMAT

Prvním krokem je vždy plné vnímání přítomnosti. Svým klientům ráda doporučuji cvičení S.T.O.P. Ocení ho i ti z nás, kteří se se svým nervovým systémem teprve učí pracovat. Zkuste ho praktikovat každý den během jakýchkoli krátkých přestávek, třeba když čekáte, než začne vařit voda na čaj.

S – Stopněte vše, co právě děláte, a vnímejte přítomný okamžik. Co se děje zrovna tady a teď ? Napojte se na své smysly – co cítíte, vidíte, slyšíte, čeho se dotýkáte, jak chutná tento moment?

T – Tělesné zaměření – sledujte, co se děje ve vašem těle, jaké vjemy vnímáte, co za pocity či bolest je přítomno? Jaké emoce jsou v těle? Nic nehodnoďte, jen pozorujte.

O – Odevzdejte se přítomnému okamžiku a plně pozorujte, co se hlásí o vaši pozornost. Směřujte do těchto míst svůj dech.

P – Připravte se na návrat do přítomnosti tím, že se plně naladíte na svou pánev, pokud sedíte, a vědomě vnímáte povrch, na kterém stojíte nebo sedíte, každou částí těla, která je s ním v kontaktu.

Toto cvičení opakujte ideálně pětkrát denně nebo kdykoli se cítíte rozhození. Naučíte se díky němu, jak přivést pozornost zpět od nepřetržité aktivity do svého těla.

Můžu vám totiž zaručit, že uzdravení bez skutečného vnímání a naladění se na sebe sama, je téměř nemožné.

O třetí kategorii traumatu se dočtete v následujícím článku LÉČENÍ RANNÉHO TRAUMATU A NAHROMADĚNÉHO CHRONICKÉHO STRESU. Dozvíte se v něm, jakým způsobem se nám nevědomé emoce a zážitky ukládají v těle a jak je můžeme zpracovat a uvolnit k dosažení regulace nervového systému.

Také vám představím bezplatný workshop kundalini jogy ke stažení na pomoc s vnímáním těla a blíže vás seznámím s tím, jak terapeuticky pracuji s klienty.