JAK TRAUMA OVLIVŇUJE FUNGOVÁNÍ NERVOVÉHO SYSTÉMU

V předchozím článku o ZÁKLADECH EMOČNÍCH STAVŮ& SCHOPNOSTI REGULACE jsme se bavili o tom, proč je důležité se hlouběji zabývat vlivem traumatu na naši schopnost přesně vnímat nebezpečí. V podstatě jde o to, že když se do hry zapojí trauma, může dojít k narušení našeho vnitřního “poplašného systému” pro detekci hrozeb.

U lidí po traumatických zkušenostech, s vývojovým nebo komplexním traumatem, může být schopnost skenování prostředí ohledně nebezpečí trochu vychýlená.

Rozpoznávání nebezpečí ve světě se mění v důsledku traumatu

Jelikož je naše tělo moudré a snaží se nás ochránit, abychom už nikdy nezažili nějakou hrozivou věc nebo zacházení jako kdysi, může začít skenovat a vyhodnocovat spoustu podnětů v našem prostředí jako nebezpečné (podněty, které ostatní vnímají neutrálně).

Většinou se u těchto lidí střídají dva stavy- zamrznutí (dorsální větev parasympatického systému) a aktivace sympatického systému.

Systém má v sobě uchovanou stresovou reakci a snaží se nás neustále chránit těmito dvěma reakcemi, a pak žijeme v ,,kleci”, zajetí toho zadního bloudivého nervu (dorsal vagal). Náš nervový systém je dysregulovaný, a to není zdravé. Minuty tam zůstávat je ok, ale hodně lidí tam žije roky a desítky roků.

ŽIVOT V HLAVĚ, ODPOJENÍ SE OD CÍTĚNÍ TĚLA, EMOCÍ

Většina z nás v dnešním světě žije hodně ,,v hlavě”. Spoléháme se na své intelektuální schopnosti, racionální kontrolu , protože většině z nás mohla chybět v dětství vztahová osoba, která by byla na naše emoční potřeby plně vyladěná. Chybělo nám tzv. ,,emoční držení”.

Toto není o obviňování rodičů. Samy často už jejich nervové systémy byly uzamčené v dysregulovaném stavu. Proto rodiče nemohli ani poskytnout citlivé reagování na emoční potřeby nás jako dětí.

V realitě to znamená, že když tělo například v interakci s druhými zažilo náznak nebezpečí, reaguje podle toho.

Třeba mírná změna výrazu v obličeji, nějaký tón a zabarvení hlasu, gesta nebo pozice těla mohou zavést člověka do imobilizace.

Protože parasypatický NS má dvě větve, dva tzv. brzdící systémy, je časté jejich zaměňování.

PROJEVY ODPOJENÍ SE OD SEBE SAMÉHO

Často se plete disociace (odpojení od těla, cítění), stoicismus a uzavření za klid. Tím, že tito lidé vypadají v klidu na povrchu.

Ale ve skutečnosti je to známka zapojení této zadní/dorsální větve bloudivého nervu, který je v akci a snaží se kontrolovat, aby nebyl organismus zaplavený něčím, co by na něj mohlo být příliš.

Je rozdíl ve dvou polohách zapojení dorsální větve. Jedna část této zadní větve/ ta spodní nám umožňuje nastartovat klid, trávení, snížit srdeční tep atd. Je to stav, ve kterém jsme třeba po jídle, když jsme v takovém útlumu nebo je to i stav, ve kterém chceme být, když spíme, aby se zregenerovaly buňky a imunitní systém.

Takže zjednodušování, že parasympatikus má na svědomí uklidnění, trávení, regeneraci je jen částečná pravda, protože jen část této části nervu je za to zodpovědná.

BYTÍ V PARASYMPATIKU MŮŽE BÝT TAKÉ BYTÍ V ODPOJENÍ

Opravdový klid vychází ze zapojení přední/ ventrální části bloudivého nervu, ze sociálního propojení. Ten následuje po deaktivaci stresové reakce útěk, útok nebo po vybití vyšších stavů aktivace.

VLIV NS NA CHRONICKÁ ONEMOCNĚNÍ

Stavy, které jsou součástí chronických nemocí jsou spojené právě s uvíznutím nervového systému v dysregulovaném stavu. Pak se to projevuje v chování a reakcích boje a útěku nebo aktivací dorzálního bloudivého nervu (parasympatické zmrznutí, imobilizace, uzavření se).

Například lidé s chronickou únavou často tento pocit jakéhosi uzavření, přímo popisují.

Obecně k léčení a regeneraci může docházet jen ve stavu aktivace ventrálního bloudivého nervu (břišní).

V jiném stavu (např. v zamrznutí – aktivaci dorzální větve BN nebo při boji a útěku) k léčení a uzdravení dojít nemůže.

,,Znovuvyjednání není o znovuprožívání traumatického zážitku. Jde spíše o postupné a titrované (pozvolné) uvolňování energie; znovuprožívání různých smyslově-pohybových prvků, ze kterých se konkrétní trauma utvořilo. Ke znovuvyjednání dochází především zpřístupněním procedurálních vzpomínek spojených se dvěma dysregulovanými stavy autonomního nervového systému (hyper/hypo-arousal) a následným obnovením a doplněním souvisejících aktivních reakcí. Postupně se klient posouvá k rovnováze, uvolněné bdělosti a orientaci na tady a teď.”

–Peter Levine

JAK NA POCIT BEZPEČÍ A ZVÝŠENÍ ZDRAVÍ?

1) První podmínkou je mít zapojený přední/ventrální část BN. Je to naše nejvyvinutější část, která nám pomáhá v propojení s lidmi.

Proto se nám tak dobře daří léčit a žít v komunitách. V takovém propojení pak ve chvílích stresu a když se necítíme dobře získáváme podporu druhých.

2) Dále k léčení potřebujeme zapojit určitou dávku nejstarší části bloudivého nervu/ zadní/dorsální části. To je ta část nervového systému, která je zodpovědná za naše uzavření. Tady ale nastává problém u lidí s raným traumatem, protože tito lidé nemají tuto část bloudivého nervu dobře ,,nastavenou”, a je proto těžší u nich nastolit zklidnění.

Pojďme se podívat, kde se to v reakci na velký stres může hodně zkomplikovat.

Tato dorsální část nám pomáhá s odpočinkem, s trávením, a také podporuje regeneraci našich tkání. Podporuje náš imunitní systém, aby nám pomáhal dostat ze systému vše, co mu překáží, a to, co není třeba v krvi a v našich buňkách.

Pomáhá nám ve střevech vystavět bariéru, která střeva v podstatě udržuje zdravé a pomáhá jim s regenerací.

Když ale lidé v životě zažili velký stres a spoustu uzavření NS k extrémnímu dorsálnímu zamrznutí, jejich trávení je často díky tomu špatně nastavené. Tito lidé pak často trpí tzv. syndromem zvýšené propustnosti střev.

Protože tato dorsální/zadní větev je zodpovědná i za odpočinek a regeneraci, je také k léčení potřebná zapojená, ale opravdu jen její nepatrné množství.

3) Chceme také malé zapojení sympatické části NS. Určitou míru aktivace, která nám pomáhá zůstat bdělí a pozorní, a aby nám dobře fungovalo napětí ve svalech. Jinak bychom nedostali dost kyslíku do našich svalů. Abychom nebyli úplně zpomalení.

Takže pro optimální zdraví a léčení obecně potřebujeme všechny tyto tři větve v určité míře mít zapojené. Tak, aby byly společně dobře synchronizované a zvládaly plnit úkoly.

TRAUMA JAKO DYSREGULACE NERVOVÉHO SYSTÉMU

Trauma není o nějaké události, trauma je o o tom, že náš nervový systém se někde ,,zasekl” kvůli nějaké události.

Není to jen o událostech, ale i o tom, do jaké míry byly naše základní potřeby v dětství naplňovány. Takže trauma není jen o tom, co se nám stalo a reakci na to, co se nám stalo, ale i o nastavení našeho systému podle toho, co se nám ,,nestalo”. Co nám chybělo.

A k vyléčení a optimálnímu zdraví je potřeba zapojit tu ventrální (přední) větev bloudivého nervu. Tato ventrální část nám pomáhá být v propojení. Propojení s prostředím, propojení se sebou samými. Jde vpodstatě o to naučit se regulovat, aby ta část parasympatické části bloudivého nervu nemusela být už tolik v pohotovosti.

ROLE POCHOPENÍ A SOUCITU V LÉČENÍ

Je ale také dobré si vždy uvědomit, že všechny tyto stavy mají důvod, proč tam jsou.

Často se chráníme před zaplavením cítění, pocitů, emocí, že se zkrátka uzavřeme a žijeme v naší hlavě, intelektu.

Trauma je uzamčené v naší fyziologii, takže ovlivňuje všechny orgány i mozek. Jde o to, jak se fyziologicky vztahujeme sami k sobě, ale i k prostředí.

Postupně můžeme své vzorce a části sebe nahlížet, chápat, jít s nimi do dialogu.

Spousta protektivních/adaptivních částí nás vůbec neví, že už jsme dospělí. A o tom to často v terapii je. Zjišťovat, které části nás hrají roli v tom, kým jsme, jak jsme si vybudovali svoji identitu a pohled na sebe a svět.

Pomocí práce s tělem, kde je trauma uložené, a zapojením a pochopením naší mysli, která nás často v životě řídí pomocí nevědomých přesvědčení, můžeme fyziologii a naše nastavení měnit.

Můžeme ,,vysvobodit” nevědomé části nás, které dlouhé roky žijí v nevědomí a řídí nás. A vzhledem k tomu, že projevem nevědomí je naše zdraví a tělo, má na nás toto přenastavení a chápání našeho fungování a systému doslova životně důležitý vliv.

Pokud máte chuť a přitahuje vás hlubší práce se sebou, srdečně vás zvu k vyzkoušení síly Compassionate Inquiry (CI), přístupu vyvinutého Gaborem Maté a Sat Dharam Kaur. V tomto přístupu pracujeme hlubinně, s našimi nevědomými částmi, skrze tělo a imlicitní pamět tak můžete vyléčit programy, která vás v životě řídí a ovlivňují vaše chování, závislosti, tendence a zdraví.

Jsem zatím jedinou certifikovanou terapeutkou CI v ČR a bude mi ctí vytvářet a střežit bezpečný prostor pro všechny vaše vnitřní části a být vám průvodkyní během odkrývání toho, co vám brání žít vaše sny.

A pokud vás zajímá práce s dysregulací nervového systému, můžete si také stáhnout můj workshop Self love & Inner child, který je zatím dostupný v angličtině.

V 5 videích si tak můžete společně se mnou vyzkoušet sílu kundaliní jógy a imaginace.

Přeji vám hodně štěstí na vaší cestě za uzdravením.