Díky očekávání příchodu našeho druhého miminka jsem v posledních měsících hodně komunikovala se svým tělem. Rozmlouvala jsem s nenarozeným miminkem a navazovala s ním spojení v různých meditacích.

Čím více jsem se věnovala tomu, aby moje mysl byla vyladěná, tím více se objevovaly různé obavy.

A tak se mi otevřela otázka, jak nejlépe pracovat se svými strachy, s nepříjemnými myšlenkami.

Jak pracovat s obavami, s myslí a jejím ,,přeskakováním” do budoucna či do minulosti?

Pokud dokážeme být plně v okamžiku a místě, kde právě jsme a prožívat jen ten moment, nezbývá místo na obavy. O tom je například koncept všímavosti, mindfulness. Jde o to naučit se důvěřovat tělu, sobě, pečovat o svoji naplněnost a vyrovnanost. Ale komu z nás se to daří neustále?

Můžeme se každý den ladit na svoji mysl a vytvořit si z toho rituál, zvyk. A naladění se na přítomný okamžik a procítění plné důvěry v život může potom trvat třeba už jen sekundu. Prvotní je, jako v podstatě ve všem, uvědomění. Uvědomění si, kdy se cítím nepohodlně, kdy má mysl začala bloudit, kdy pochybuji a vnitřně se něčeho obávám.

Možná jako trénink toho, co se právě vnitřně ve vás děje je dobré se párkrát během dne zastavit a ptát se sebe: ,,Jak mi je, v které části těla se cítím příjemně a kde naopak je nějaká nepohoda?” A stejně tak je dobré se “přistihnout” u toho, na co právě nyní myslím, jaké představy mám? Více o tipech na bytí v přítomnosti jsem psala v článku ,,O všímavosti”.

Do přítomnosti a do klidu se můžeme dostat i pomocí hudby či barev. Ale jak na to?

INTUITIVNÍ KRESBA A MALBA

Mně například v těhotenství a přípravě na klidný porod pomáhalo malovat. Klidně jen tak, bezmyšlenkovitě, kreslit barvami a myslet na miminko. Představovala jsem si jeho spokojenost a dobré zdraví.

Malovala jsem si ho v bříšku a vizualizovala si přitom jeho příchod na svět nebo jen na něj myslela a malovala libovolnými barvami. Někdy je až neuvěřitelné, co z pouhého následování automatických tahů ruky vzniká. Najednou rozpoznáváte svá témata a vidíte na papíře odraz nějaké své situace či myšlenek.

Stačí být, uvolnit se a brát do ruky barvy, které se vám v tu chvíli líbí a následovat ruku ať si “jen tak” třeba čmárá. Netlačit se do nějakého motivu, nechtít z tvorby mít umělecké dílo. Vlastně nechtění mi v této činnosti přijde nejdůležitější. Jen být a užít si, co je. Bez hodnocení a kontroly nad tím.

VYMALOVÁVÁNÍ JAKO RELAXACE

Také jsem si vytvářela afirmace (prohlášení, které se mnou rezonují a které ráda do svého nevědomí s pravidelností vkládám, v tomto případě ohledně příchodu miminka), na které jsem si původně chtěla malovat různé motivy. To se ale nakonec zvrtlo v takovou spíš “vymalovávanku”. Vytvořila jsem totiž na první z nich rozvíjející se květ a vybarvovala každý jeho okvětní lístek jinou barvou.

A zjistila jsem, jak dobře se mi u pouhého vybarvování relaxuje, a tak jsem si stejný motiv tvořila poté každý večer na své další afirmační papírky. A pouze různými barvami vybarvovala okvětní lístky a u toho myslela na miminko nebo tato pohlášení či jen tak plně byla v přítomnosti. S dobrým pocitem a danou barvou.

HUDBA A MYŠLENKY

A jak nám může hudba pomoci k plné přítomnosti tu a tady? Či jak se díky tónům může klid rozhostit v našem těle a pomoci nám od obav?

I v této radě budu vycházet ze své zkušenosti. Popravdě miluji ticho, takže se moc často hudbou neobklopuji. Ale můj muž hraje na violoncello a skládá vlastní hudbu, a tak jsem jeho věrnou posluchačkou.

A často, když je pro mne těžké přeladit se do jiného módu, nechce se mi ani brát barvy či cokoliv dělat, zaposlouchám se do jeho hudby. Někdy do klasické, která ve mne vyvolává povznášející myšlenky a dostává mne více do sfér duchovních a jemněhmotných.

Jindy si pustím třeba jeho album s elektronickou hudbou s doplněním violoncella a ponořím se do emocí pro mne spojených s těmito skladbami. Často právě hudba v nás vyvolává příjemné vzpomínky, emoce, se kterými jsme ji měli spojenou.

Ale i tvoření hudby, hraní, je pro nás často výbornou pomůckou na ovlivnění pocitů a naladění. Naše mysl se velmi rychle například zkoncentruje, když si hrajeme nějaké rytmické tóny třeba na zvonkohru, tibetskou mísu nebo bubnujeme.

To se můžeme dostat i do změněného stavu vědomí. A v těchto stavech pozměnit něco, co nás trápí. Ale o tom zase někdy příště.

Jak vám se daří ovlivňovat své myšlenky, emoce a pocity pomocí malování či hudby? V čem vám je dobře? Budu moc ráda, když mi napíšete své zkušenosti, jak vám hudba či barvy pomáhají s vaším naladěním.

Přeji vám krásné jarní dny,
Monika