KDYŽ JE VYPRAHLO

Cítím sucho, vyprahlo..

Vlastně se cítím neschopná a totálně bez inspirace, kam dál, co se sebou. Ztratila jsem vizi. Nedokážu se v tento moment ocenit.

Že jsem toho už spoustu za život zvládla? Vážně? A co? Ale né. To nestojí za řeč. To zvládl v životě každý. A všichni kolem mne jsou úžasní, dokážou toho tolik! Já teď vlastně nevím, čeho si na sobě cenit, v čem je má síla, v čem tkví mé přednosti. Chci se cítit líp, ale vlastně nevím kudy kam a jak teď na to.

CÍTÍM SE VYPRAHLE

Toto se děje mnoha z nás. Naposled jsem tato slova slyšela od mé kamarádky, která je nádhernou ženou. Mluví plynule několika jazyky, zabývá se výzkumem, o kterém, když vám začne více vyprávět, spadne vám čelist.

Takto odborné, detailní informace a složité procesy není vůbec snadné pochopit. Ona je ve výzkumu opravdu odbornice a zvou si ji na pomoc do různých zemí. Navíc je to opravdu jemná, krásná žena se smyslem pro tvořivost, duchovní svět a se srdcem plně otevřeným pomoci druhým.

Ale. I ji občas trápí tyto pocity.

POCITY MÉNĚCENNOSTI..

Pocity nedostatečnosti. Pocity nedosycenosti. Nejde vůbec o to, kým jsme, kolik toho umíme, jak schopní druhým připadáme, kolik vnějších úspěchů jsme v životě zažili. O tom to prostě není.

To, odkud to plyne, že za to mohou například naše myšlenkové programy, které nám byly společností a rodiči implementovány v dětství, to, že náš přirozený proud tvořivosti byl překryt vrstvami “logiky” apod. to je sice také důležité vědět, ale na co se zabývat tím proč, když nevíme, co s tím.

Právě o tomto ,,co s tím” bych vám teď ráda napsala.
Jak řekl jeden velmi zajímavý britský sochař Andy Goldsworthy (který svá díla umísťuje právě v rámci přírody hlavně ve Skotsku):

,, Často zapomínáme, že jsme součástí přírody. Příroda není nic od nás odděleného. Takže, když říkáme, že jsme ztratili spojení s přírodou, ztratili jsme jen spojení sami se sebou.”

Jakmile ztratíme napojení na svůj zdroj, na zdroj síly, sejdeme z cestičky, která nás vždy spolehlivě dovádí k možnosti dotknout se svého opravdového jádra, svého pravého Já, cítíme se podobně.

Vyprahle.

Tak nějak nemastně neslaně. Nic není úplně dobré. Pak se nám může i postupně hroutit zdraví, nic se nám nedaří, jak bychom rádi. Necítíme tolik lásky pro druhé, protože nejsme spokojení sami se sebou.

JAK TĚLO REAGUJE NA ,,NECÍTÍM SE DOBŘE”?

A začíná se roztáčet kolotoč toho, že nejsem dost dobrá/ dobrý, nic se mi nedaří, jak bych si přál/a, nejsem v ničem vyjímečná/ý a necítím se dobře. Tělo velmi rychle zareaguje a opravdu začne vše být horší. Jakmile si totiž začneme vnitřně či navenek stěžovat, máme myšlenky, které v nás podporují tyto pocity, a tak vypouštíme více slov o nich. A tato slova k nám opět přivolávají realitu myšlenek a pocitů, o kterých mluvíme. A tak se opravdu do našeho života začne vnášet méně pozitivna a přestává se nám dařit. Jenže.

I když toto vše třeba víme, není snadné v té chvíli takový kolotoč utnout. Hlavně když se nám sešlo více stresových situací, těžkostí, problemů se zdravím apod.

Znám to také. Ač jsem si plně vědoma toho, jak naše slova, myšlenky a obrazy v mysli ovlivňují naši realitu, to, co žijeme a jak se cítíme.

CO S TÍM?

Mám pro vás jednu ,,rychlou pomoc”. Pokud jste mými čtenáři, víte, jak ráda pracuji s mocnou technikou imaginací, která nám v životě může pomáhat právě v napojení na to pravé já, na ty naše zdroje a vnitřní sílu. Na naše sebeuzdravující mechanismy.

Imaginace mění a ovlivňuje náš nervový systém v těle a přímo pracuje s naším nevědomím. Díky uvolnění a práci s obrazy totiž ovlivňujeme autonomní procesy. (Více o tomto propojení našeho těla, mozku a o konkrétních procesech odehrávajících se v těle v souvislosti s naší myslí píši v knize Odemkni své nové Já).

Nyní ale slíbená technika aneb “jak na..

..DOBITÍ SIL, NAPOJENÍ SE NA ZDROJ

Pohodlně se usaďte a uvolněte si tělo. Třeba třemi hlubokými nádechy a výdechy a postupným uvolňováním rukou, nohou, trupu, hlavy a obličeje. (Případně si můžete stáhnout nahrávku relaxace, která je přiložena k ukázce z knihy společně i s nahrávkou imaginace průvodce v rámci nabídky zdarma).

Až budete cítit, že je vaše tělo naprosto vláčné, relaxované, představte si, jak posíláte své myšlenky poklidně pryč od sebe. Například je můžete poslat po balónu k nebi, nebo odplouvají po mracích daleko od vás a vaše mysl se projasňuje. Jste nyní plně ve svém nitru. Ve své vnitřní krajině. Dýcháte, soustředíte se pouze na nádech a výdech a pak si před svým vnitřním zrakem zkuste představit následující obraz.

Jste na louce, kde vám je dobře, kde je vše v poklidu a kde to máte rádi. Je zrovna ta část dne, kterou milujete, ve které je vám nejlépe. Je příjemné počasí, ani příliš teplo, ani zima. Vane jemný vánek. Všimněte si, jak vám je nyní po těle. Kde se cítíte dobře. Kde se jaké pocity objevují. Jakou pozici na této louce zaujímáte a co se s vámi děje. Co je ve vašem okolí, jaké zvuky a vůně vás obklopují.

Zaměřte se na své ruce, podívejte se také na své nohy, jsou bosé? Nebo máte nějaké boty? A co za oblečení máte na sobě?

Jen tak chvíli odpočívejte.

Po chvilce se připravte na to, že se půjdete osvěžit a najít vodu opodál. Vydáváte se na tuto malou procházku. Jdete k nedalekému potůčku. Jak ta cesta k němu vypadá? Jak se vám jde? Už slyšíte vodu a šumění stromů.

Jdete cestou podél potoka, proti jeho proudu až k prameni. Cesta je v příjemném zastínění stromů, v chládku a vy si uvědomujete, jak se vám ulevuje. Jak kdyby vše, co již dále svým životem nechcete vláčet, vás opouští. Dobře se vám dýchá a jde. Potok příjemně probublává a šumí přes kameny. Jaké další zvuky slyšíte? Co dalšího se odehrává ve vašem těle? Co vnímáte?

Přicházíte k samotnému prameni. Vyvěrá ze skal. Je to nádherný pohled a jste nadšení, že jste už tam. Osvěžte se touto vodou z pramene. Pokud chcete vstupte do pramene celým svým tělem. Cítíte, jak nabíráte nové síly, jak je z vás vše nepotřebné smyto. Je vám krásně. Kde přesně? Jak se vám toto osvěžení v těle konkrétně projevuje?

Vnímejte plně tento okamžik doteku vody s vaším tělem. Hrajte si s vodou, můžete se stát naprosto hravými a s vodou si i povídat. Fantazii se meze nekladou a pramen je pro vás bezpečný. Přikládejte si tuto chladivou, ozdravnou vodu všude, kam chcete, kde vám to je příjemné.

Užívejte si pár minut jen tohoto.

Nastává čas odejít. A vy s vděkem k této krásné chvíli se vydáváte zpět na svoji louku. Osvěžení. Spokojení. Je vám dobře. Jdete pomalu stejnou cestou zpět na svoji louku, kde spočinete ještě chvíli v pozici, která vám je příjemná a jen vstřebáváte svůj zážitek od pramene a plně vnímáte klid v sobě a okolo sebe.

 

A nastává čas se opět vrátit do reality. Z hluboka se nadechněte a rozlučte se s tímto místem. S tím, že se sem můžete zase ve své další imaginační cestě vrátit. Ale nyní je čas jít zpět do místnosti, kde relaxujete. Otevřete oči a protáhněte si celé své tělo.

Jak vám nyní je? Sepište si zážitky. Případně i namalujte. A pokud byste se chtěli o svůj zážitek podělit, napište mi. Nebo bylo něco, co vás překvapilo či nešlo?

Touto imaginací můžete sami sebe osvěžit, dodat si nových sil. Vejít do své vnitřní krajiny, kde jsou ukryté vaše největší poklady a spojit se opět sami se sebou.

 

Pomoci si ve chvíli, kdy se necítíte dost dobří tím, že necháte vodu smýt z vás nánosy této sebekritiky. Voda vás může “prostoupit”, spojíte se s ní a stanete se třeba i více hravými.

Mějte krásné léto a dopřávejte si osvěžení jak vnějšího tak vnitřního. Ať naše světy mohou vzkvétat.
Monika

0 thoughts on “KDYŽ JE VYPRAHLO

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *