Často od svého okolí slýchávám věty ohledně užívání si naplno času s naší dcerou. Jako například : “Užívejte si, hrozně rychle to uteče!” Ano, většina z nás už zažila v životě pocit “jak je možné, že to bylo tak rychlé?” Trápíme se tím nebo nám to je minimálně chvíli líto, a tak se potom snažíme i druhé varovat.

Stalo se vám například někdy, že po hodinách strávených v práci jste zjistili, že vůbec nevíte, co jste vlastně za tu dobu udělali? Kam se ten čas poděl? A přitom jste ráno měli jasný plán, co chcete udělat, stihnout a najednou…

.. čas vám “proplul” mezi prsty a vy odcházíte a říkáte si, to přece není možné. Kam ten čas uletěl? Kde ta mysl “bloudila?”

A tak se třeba rozhodnete, že zkusíte věci dělat jinak. Tak, aby vám čas byl milým společníkem, ne někým, kdo vám hrozně rychle uniká a zanechává za sebou pocit ztráty a smutku, že to bylo moc rychlé. Chcete svůj čas přece využít plně a být šťastní a žít naplno, není to tak?

Zatím jsem poznala jednu velmi užitečnou radu, jak na to. Být přítomní v současné chvíli, vnímat sebe a život tak, jak se vyvíjí, bez hodnocení. Nežít minulostí, ani příliš budoucností, jen plně vnímat teď a tady.

JAK NA TO?

O pojmu všímavosti jste již asi slyšeli. Je to naše schopnost uvědomovat si přítomný okamžik, naplno, bez jakéhokoliv hodnocení. V takové chvíli jsme si nejen vědomi toho, co se děje okolo nás, ale hlavně v nás, bez zapínání našeho vnitřního kritika a kontroly.

Vnímám souvislost mezi touto schopností a žitím šťastného a spokojeného života (ale i výzkumy již tuto souvislost potvrzují, např. tento: vztah mezi mindfulness a pocitem štěstí).

A to proto, že ve chvíli, kdy si uvědomujeme, co se děje v naší mysli, v našem těle a okolo nás bez vnitřního hodnocení toho, jsme čistě v přítomnosti. Neobáváme se, co bude či nedumáme nad tím a neanalyzujeme, co bylo. Jsme jen pokojnými pozorovateli vlastních emocí, pochodů v těle, myšlenek, dějů.

Neznamená to, že bychom nepřemýšleli nad budoucností či minulostí. Samozřejmě, že se to děje nám všem, jen je dobré se na chvíli zastavit a tzv. proskenovat své tělo a mysl.

HALOOO, BUDÍČEK!

Užitečnou pomůckou k takovému zastavení může být nařízený budík několikrát za den. Ve chvíli, kdy vám zazvoní, tak si uděláte jen rychlý přehled o tom, co se vám děje v těle, mysli, duši. Jak se právě v tu chvíli cítíte naladěni, co a kde v těle vnímáte.

Je to v podstatě trénink uvědomování si sebe samé či samého. Když se “přistihnete” při myšlenkách mimo přítomnost, je možné si to rychle uvědomit a vrátit se zpět k přítomnému okamžiku s naučenou všímavostí už velmi snadno.

JAK TUTO SCHOPNOST PRAVIDELNĚ ROZVÍJET?

Existuje již spousta tipů pro rozvoj všímavosti, tzv. meditace všímavosti a různá cvičení. Já například s klienty moc ráda pracuji skrze zastavení se a relaxaci těla. V takovém zklidnění potom pozorujete své tělesné pocity. To, jak vnímáte jednotlivé části těla.

Zaměřujete se na ty oblasti, kde máte nějaké napětí, nepříjemnost či naopak velmi příjemné pocity. Uvědomujete si jaké barvy či teplotu v jaké části těla cítíte, vnímáte, kde je nějaký blok a zkoušíte plně prodýchat, uvolnit.

Když si v běžném životě začnete své tělo více uvědomovat, vnímat jej, může se poté stát vaším velmi dobrým rádcem v nejedné situaci.

 DALŠÍ DŮVODY PROČ VŠÍMAVOST ROZVÍJET

Všímavost nás učí přijímat sebe a své emoce s laskavostí. Své pocity si budete více uvědomovat a ne na nich příliš lpět či je naopak (ty nechtěné) odmítat. Takový postoj vám pomůže emoci prožít, ale nebudete jí úplně zahlceni. Je to v podstatě shovívavý postoj k vlastní emoci.

Tím, že si ji začnete uvědomovat, pojmenujete ji, dáte ji svoji pozornost a uznáte existenci, může ta nechtěná v klidu odejít. Jedná li se naopak o emoci pozitivní (např. lásku) dává vám toto vědomí přítomnosti možnost ji plně cítit, ale nebýt jí ,,opilí”.

Můžete si i všímat, jak je která emoce propojená s vaším tělesným vnímáním. Postupně se tím učíte přijmout emoci takovou, jaká je.

Tím, že si budete postupně více a více sebe vědomi, můžete se lépe rozhodovat, co vám přináší radost v životě a co naopak je pro vás nesmyslné a unavující. Jste li pozorní k sobě, rychle se vám “pro vás správná” cesta ukáže.

Ale je třeba pravidelně tuto schopnost trénovat. Nejlépe řízenou každodenní meditací.

JAKÉ PROGRAMY MÁM V MYSLI?

Všímavostí se také učíte odhalit své naučené vnitřní programy, a jak jste na sebe přísní. Často jsme vychovávání či společností ovlivněni vnímat sebe určitým způsobem, vybudovali jsme si postoj k sobě a druhým a nějaké hodnoty a nároky.

Všímavost vás učí je blíže vnímat a poznat. A tím, že je pozorujete, jste si jich vědomi, mohou se i přeměnit. Jakmile je něco z nevědomí přijmuto na světlo vědomí, lze již s tím mnohem lépe pracovat. A to i bez práce ironicky. Pouze samotným povšimnutím si.

Tak si zkuste pár dní nyní všímat svých programů (například musím být rozvážná(ý), musím být všude včas, nebo naopak vždy mám zpoždění- i to může být nevědomý program).

 JDU DO TOHO, CHCI SVÉHO VNITŘNÍHO POZOROVATELE

Tím, že si vytváříte v sobě tak zvaného pozorovatele, umožnuje vám to se v mnohých situacích zachovat s mnohem větší rozvahou, nejednat pouze automaticky.

Takového pozorovatele v sobě si můžete vytvořit například pomocí následujícího cvičení.

Během dne si často sedněte a jen popisujte- ,,Co se mi děje nyní v hlavě, jaké myšlenky, obrazy tam mám?” A přímo je pojmenovávejte, ať už v duchu či nahlas.

Uvedu svůj příklad – sedím nyní v křesle a v hlavě se mi promítá, jak budu muset uklidit a jak balím věci na cestu, a co všechno jsem ještě zapomněla udělat, promítám si tam postupně oblečení, ano tuto košili musím vyžehlit a zabalit, koláč ještě, musím najít krabici na polevu, a jak převézt ten koláč atd atd.)

 V ČEM SE MI POTÉ BUDE VÉST LÉPE?

Všímavost, meditace a sebe uvědomování nás vede k naplněnějšímu životu, je nám příjemněji v těle i na duši, jsme více relaxovaní a tedy v pohodě. Nastavení na vnímání a plné prožití všeho dobrého v nás i okolo nás. Poznáváme sami sebe a tím se naplňuje náš život tím, co nás baví a co nám ,,dělá dobře”.

Učíme se sami sebe přijmout s laskavostí, pochopením a tím i lépe můžeme vycházet s druhými.

Všímavost je učitelem pozornosti. Pozornosti, kterou když svému tělu, emocím, postojům a mysli věnujeme, bohatě se nám vrátí v tom, že se nám mnohem snáz půjde životem.

Budeme vnímat, co nám naše tělo, mysl, emoce sdělují. A proto se nám bude i snáze rozhodovat či v těžších životních situacích nacházet ta pro nás “správná” cesta. Všímavost, pozornost k sobě, nám otevírá cesty nejen k vnitřnímu vesmíru. Otevírá nám cestu k naplněnému a šťastnému životu.